Teda... vzali jsme to trošku pomaleji. Po loňském ročníku, který byl z našeho pohledu významný především tím, že jsme jej vůbec nezaznamenali, jsme si nejdříve vytvořili předběžný plán. Po Londonu bylo otevřeno více než 40 míst (člověk by skoro ani neřekl, že jich tu tolik může být:-), takže trocha plánování neuškodila. Navštívit bylo možné různé historické objekty, muzea, komunitní centra (tam se prezentovaly různé národní kultury), veřejné instituce (policie, hasiči), umělecká centra... V našem plánování samozřejmě hrála největší roli vzdálenost. Třeba expozice Custom Art Metal Work pana Jaroslava-Jerryho Vrabce už na nás byla moc daleko.
Grosvenor Lodge
Inženýr Samuel Peters přišel z Devonu v Anglii do Ontaria v roce 1835. V roce 1853 si kus za rozvíjejícím se městem koupil pětiset akrový pozemek a postavil na něm dům. Ten se z farmy postupně proměnil v sídlo několika generací rodiny Petersů. A taky základem Petersville, osady na západ od řeky Thames, která se (s novým jménem London West) napevno přičlenila k Londonu v roce 1897. Vnučka Samuela Peterse, Leila, žila v domě až do své smrti v roce 1974. Dva roky před ní prodala sídlo univerzitě za podmínky, že bude zachováno jako historická památka. Během 160 let pohltilo dům rozrůstající se město, takže už nestojí na samotě. Popravdě řečeno jsme ho náhodou objevili jen o pár dní dřív, když jsme hledali alternativní cestu domů z kampusu.
V rámci Doors Open se před domem konal malý trh (počet prodavačů převyšoval počet návštěvníků) a bylo možné si projít několika místnostmi, které dnes slouží místní památkářské nadaci... a k pořádání svatebních oslav.
 |
| Grosvenor Lodge |
 |
| Grosvenor Lodge - prostor před domem ožil prodejním ruchem... ehm |
Homecoming
Mimochodem, cestou k dalším otevřeným dveřím jsme potkávali davy studentů, směřujících na zřejmě nejdůležitější událost školního roku na Western University - tzv. Homecoming. Obrovskou oslavu začátku školního roku (nebo tryznu za prázdninami?) provází tradičně invaze obrovského množství fialově (= barva Western) oblečených studentů do ulic v některých částech města. Policie má v některých místech celkem napilno, zastavuje se doprava... nicméně, letos se prý snažila univerzita držet studenty víc v kampusu, takže situace prý byla oproti minulým letům klidnější.
 |
| Western Homecoming |
Tak snad i ti kluci, co si stopli v koloně náhodného pickupa a z posledních sil se převalili polokotoulem do jeho korby dojeli do kampusu v pořádku ;-)
No, členové naší rodiny jsou na podobné akce buď moc mladí, nebo moc staří, takže jsme se radši vydali na baseball.
Labatt Park
Londonský Labatt Park je jedním z nejdéle používaných baseballových hřišť na světě - baseball se tu hraje od roku 1878. Jak na den otevřených dveří lépe využít takovéto hřiště než k exhibičnímu zápasu v historickém baseballu, že?
V gentlemanském duchu se utkali London Tecumsehs (stejnojmenný tým existoval v Londonu na konci 19. století) a Innerkip Quarrymen. Více o baseballu, hraném podle sto let starých pravidel a bez rukavic, zato v kloboucích, napoví obrázky.
 |
| Londonský Tecumseh na odpalu |
 |
| Labatt Memorial Park |
 |
| Rivalita se na exhibičním zápase moc nenosí - Tecumsehové dokonce Quarrymanům půjčovali hráče do pole |
 |
| Odpal! |
 |
| Klobouk bejzbolák byl postpem času evolučně vytlačen.. zde jeho nepraktičnost v praxi. |
Kupodivu byla na zápase celkem slabá návštěva. Asi už je to "starý".
Eldon House
Eldon House je jedním z nejvýznamnějších domů v Londonu. Postaven byl v roce 1834 Johnem Harrisem, pokladníkem okresu. V devatenáctem století to bylo de facto centrum společenského života města. V té době byla ve městě umístěna britská posádka. Možná tedy není náhodou, že se čtyři dcery rodiny provdaly za důstojníky:-) Rodina Harrisů dům, postavený v Georgiánském stylu, obývala až do roku 1960. Dědici dům darovali městu a to tu v roce 1961 zřídilo muzeum.
Eldon House stojí na zajímavém místě - nedaleko centra, nad řekou, (ve stínu nového paneláku). K domu patří i pěkná zahrada, kde se během Doors Open konal další malý trh - šperky, obrazy, sošky.. většinou prodávané přímo autory.
Zahradu malovala jedna z malířek z místního uměleckého spolku. Chvilku jsme si s ní povídali, D dostala nějaké rady jak má malovat. Od někoho kdo zrovna v ten moment maluje to asi vyzní tak nějak líp. Základní rada zněla, pokud se nepletu, že má malovat hodně.
Vnitřek domu už jsme si prohlídnout ani nešli. Popravdě, byli jsme tam v červenci během Canada Day (o kterém zatím není žádný blog napsaný, uvidíme jestli se mi podaří tenhle.... a další resty dohnat:-)
Budapest
Místo toho jsme zamířili hledat něco k jídlu a skončili jsme v Budapešti. Teda v Budapesti, což je místní maďarská restaurace. Založena byla v roce 1957, což mi v souvislosti s Maďarskem něco připomíná. Vlastně to bylo poprvé, co jsme se odvážili tady v Kanadě do nějaké normální restaurace (příbory, talíře, nefastfoodové jídlo... ;-) Paní majitelka (stále ta první) pořád večer obchází hosty (jak píše třeba blog tady), zelná polévka a řízek byly super. A navíc má ten americký dům ozdobený ve velmi maďarském stylu (to znamená, že mi restaurace Budapest v Londonu opravdu připomíná stylem restauraci, kde jsme před pár lety byli v Budapešti).
 |
| Budapešť - v restauraci Budapest jsem z pochopitelných důvodů nefotil, ale můžu vyhrabat aspoň jednu pár let starou fotku... |
Takže jsme mohli jít pěkně najedení domů, v neděli nás čekala další výprava.
 |
| ... a pak jí doplnit jednou z Londonu |
