v Londonu byla rozložena do několika dnů. Po
První muslimové přišli do Londonu už koncem 19. století. V roce 1955 si tehdejší muslimská komunita (tenkrát jen 12 rodin) pořídila pozemek a postavila mešitu (první v Ontariu). Dnes je součástí i společenské centrum a
islámská škola. Pokud by někoho zajímalo jak vypadá islámská škola v Kanadě,
tady je video).
 |
| Mešita - hlavní (mužská) modlitební místnost |
První co mě v mešitě zaujalo byla její vnitřní architektura. Vstupní hala působí hodně "geometricky", je to asi bílou barvou a strohostí výzdoby. Mešita se podobá některým kostelům, které jsem tu viděl, právě tím, že má i připojené další prostory a samotná "modlitebna" je jen jednou ze součástí stavby.
 |
| Lustr v předsálí mešity - všechno působí čistě a jednoduše |
Po prostorách k modlení prováděli místní dobrovolníci. Nebylo ani potřeba se vyzouvat, měli nachystanou "cestičku" pro návštěvníky, kteří nechtěli jít do celého prostoru. Přidal jsem se akčně ke 2 starším Kanaďankám a nechal jsem si něco o mešitě jedním z dobrovolníků, starším pánem, něco říct.
 |
| Hm, ty časy modliteb jim nezávidím (prý se to ale nemusí dodržovat úplně přesně). |
Mešita je rozdělená na 2 prostory - pro muže a pro ženy. Původně to prý byl prostor jenom jeden, ale s narůstajícím počtem lidí se při rekonstrukci udělala změna. Na dotaz Kanaďanek proč to mají takhle rozdělené odpovídal pán co nás prováděl, že je to proto, že při modlení jsou namačkáni hodně na sebe (rameno na rameno) a dochází k fyzickému kontaktu, který by byl lidem nepříjemný. Já jsem se ptal, proč mají speciální místnost pro ženy (v Damašku ženskou část odděloval tuším jen nějaký provaz). Prý jich je už moc - používají při modlitbách ještě i další místnost o patro níž a tohle rozdělení je jednodušší.
Samotná místnost je velmi strohá, jen s malým stupínkem pro imáma, hodinami označujícími čas modliteb a pár policemi s knihami. A samozřejmě s kobercem, který pomáhá věřícím se správně prostorově srovnat.
 |
| "okýnka" oddělující ženskou část od mužské.. |
O patro níž byla "expozice" věnovaná muslimské kultuře. Sladkosti jsem neochutnal, hidžáb jsem si uvázat taky nezkokoušel (výběr měli široký, málo platné, móda se projevuje v každém typu oblečení); s pánem co povídal, že některé vědecké poznatky (jako třeba embrionální vývoj) byl předpovězen v Koránu dřív, než byl objeven, jsem si moc nerozuměl. Zkoušel jsem se ho zeptat jak se třeba staví ke stvoření světa - jestli to mají podobné jako křesťané a židé, což potom občas způsobuje kolize... Jenže se ukázalo, že já nevím nic o tom, jestli něco takového Korán vůbec řeší ... a on neví nic o tom, co si o tom myslí ostatní náboženství.
 |
| Kanada holt není Saudská Arábie |
Nejdéle jsem tak pobyl u stánku, kde slečna nabízela že napíše jméno v arabštině. Snadno si poradila i s mým českým příjmením. Její matka je Běloruska, otec Palestinec - a doma se prý baví rusky - takže jí výslovnost, podle které se arabština přepisuje, nedělala potíže. Myslím, že moje jméno vypadá v arabštině dobře. Přemýšlím, že až se vrátím domů, budu ho sprejovat na zdi, nebo tak něco. Jestli se něco nezmění, jsem si jistý, že tím vyděsím spoustu lidí. Jsou to přece strašidelná písmenka! Co
znamenají je celkem jedno... {Hm, teď jsem vyzradil svoji inspirace pro tenhle nápad:-/ }
Old Courthouse
 |
| Hlavní věž Old Courthouse |
Další bod programu - už opět společný s H a D - byl jeden z nejtypičtějších příkladů historické kanadské architektury. Middlesex County Courthouse byl postaven v roce 1827. Inspirací pro jeho gotický vzhled byl údajně hrad
Malahide v Irsku (komisi pro stavbu vedl plukovník Thomas Talbot, jehož rodina Malahide vlastnila skoro 800 let). Nicméně - v Londonu je i necelých 200 let stará skoro-kopie hradu z 12. století jednou z nejhistoričtějších památek města. Kromě vzhledu tomu napomáhá i velmi dobře zvolená lokace. Dům stojí přímo nad nejfotogeničtějším místem města - soutokem větví řeky Thames, zvaným "the Forks".
 |
| Kdysi zřejmě soudní síň, dnes jednací sál. Pán vpředu vypraví pikantní příběhy z historie místních soudních procesů. |
Budova sloužila od počátku jako soud. Později byla rozšířena o další přístavby. První rozšíření bylo ještě provedeno v "gotickém" duchu, později byly přistavěna i malá věznice. Na dvoře soudu se konalo i několik poprav (svého času, nikoli v rámci dne otevřených dveří).
 |
| Cela v budově soudu, vězni tam jen přespávali, přes den byli ve společné místnosti. |
 |
| Historie stavby - modrá část je nejstarší. |
Dnes budova slouží radě oblasti Middlesex (= několik malých okresů v okolí Londonu).
 |
| Obraz :-) |
1st Hussars Museum
Hned pod Old Courthouse se nachází jedno z nejmenších muzejí v Londonu -
muzeum 1. husarského regimentu. Jak říkal pán u vchodu, který nás vítal - je to muzeum nejmenší, nejlepší a nejskromnější.
1st Hussars byli původně jednotkou jízdy v kanadské armádě. Jednotka byla založena v roce 1856 jako jednotka dobrovolníku v Londonu, své jméno "1st Hussars" získala v roce 1892. Kanaďané se zapojují do konfliktů ve světě většinou prostřednictvím speciálně zřízených expedičních sborů - vojáci z Londonu se takto poprvé zapojili do Burské války v roce 1900. Husaři se zúčastnili i bitev na západní frontě první světové války - většinou i jako pěší jednotka, nicméně v závěrečné fázi války bojovali opět jako jízda.
 |
| Husarská uniforma - tipnul bych, že vlevo je z konce 19.století, vpravo z doby 1.sv války |
 |
| Fotografie z období 1.světové války |
 |
| Řehtačka si našla v zákopech nové uplatnění - varování před plynovým útokem |
Ve druhé světové válce se husaři vrátili do Evropy (opět jako součást kanadského kontingentu) už jako tankisté. Vylodili se v Normandii (na "kanadské" pláži Juno) a prošli Francií, Belgii a Holandskem.
 |
| Pán vypráví... a vypráví... a vypráví.. :-) |
Po druhé světové válce se Kanada zaměřila na mezinárodní operace - husaři se tak objevili v jednotkách na Blízkém východě, na Balkánu, v Eritreji a Afghanistánu.
. |
| Poválečné nasazení husarů |
Celá tahle
historie je v muzeu komprimovaná do cca 4 malých místností - Burské války, první světová válka, druhá světová válka a poválečné operace. V muzeu se nám zase věnovali dobrovolníci - tentokrát to byl takový starší pán (hloupě jsem se nezeptal, jestli je veterán jednotky a z jakého období); uměl přidat k vystaveným exponátům zajímavé historky. Třeba nás upozornil na vystavené náboje z Shermanu (ráže 75mm) a Tigera (ráže 88mm) s tím, že je celkem jasné jaký problém měli Kanaďani (a vlastně i ostatní Spojenci) v Normandii. Rozdíl ve velikosti nábojů byl celkem zřejmý i někomu, kdo o Tigerech v životě neslyšel;-)
 |
| Jedna strana měla v Normandii lepší děla a pancéřování tanků... a druhá byli Spojenci. 88mm nahoře, 75mm dole. |
 |
| Nicméně - nakonec jsme vyhráli (i my;-), jak píše London Free Press. Jen ta belgická vlajka... |
Na příkladu 1st Hussars jde ukázat zajímavý rozdíl mezi Českem a Kanadou - historie vojenských jendotek byla u nás často drasticky přerušena a víceméně se buduje znovu. V Kanadě se armáda dokáže zařadit do kontextu vývoje celé země; na svoje tradice navazuje, je na ně hrdá a dokáže je využít ke svojí propagaci. Na druhou stranu to působí tak, že je zároveň zavázaná nepokazit dobré jméno těm, kdo v jejích jednotkách položili životy.
 |
| Současní husaři už nemají ani koně, ani tanky. |
Jet Aircraft Museum
Po muzeu husarů jsme se opět rozešli. H a D vyrazily k domovu a já jsem se vydal do Jet Aircraft Musea. Podívat se na B-17. A taky na delfína. Teda na
L-29 Delfína. Holky nechtěly.
Jet Aircraft Museum je ovšem trošku z ruky. Na úplném konci Londonu, u letiště (London International Airport; international znamená, že odtud lze letět... no většinou do Kanady a USA, možná ještě do několika dovolenkových destinací v Karibiku). Autem se na letiště dostanete jistě snadno. Auto nemám.
Zkusil jsem bus. Dojel jsem co nejdál to šlo a doufal, že se mi snad podaří najít nějakou linku, která by mě k letišti přiblížila ještě o něco víc. Doufal jsem samozřejmě marně. Ne, že by linka neexistovala, jen nějak nejezdí v neděli.
 |
| Městská, to je věc. |
Takový detail mě samozřejmě nezastaví, když chci vidět B-17, že? Vyrazil jsem pěšky podél silnice. Během takovéhle cesty se samozřejmě nejde ztratit. Zkrátka jdete rovně... a rovně... a rovně. Po čase skončí obytné domy, nastoupí továrny (jako třeba náš místní komplex General Dynamics), pak zmizí i chodníky, ale kolem čtyřproudé silnice je dost místa a tak můžete jít dál a dál. Nakonec měla tahle cílová rovinka 5 kilometrů. Vsadil bych se, že jsem byl jediný pěší návštěvník muzea toho dne (no.. možná tohohle roku).
Muzeum se skládalo z
1) vítací dobrovolnice, která mě poprosila, abych se zapsal do knihy návštěv 2) jednoho hangáru, ve kterém bylo vystaveno celkem... 0 letadel (ale za to 2 lodě, maketa rakety, motor, nějaké obrazovky, stánek s oblečením .. a to je asi tak všecho)
3) venkovního prostoru, kde stály 2 typy letadel
(T-33 Silver Star a rozbitý
CF-101 Voodoo), 2 vytuněná auta, několik kusů techniky z 2.světové války - malý obrněný transportér, britský tahač, americký náklaďák a nějaké zbraně. A stánek s občerstvením.
4) muzejního obchodu
 |
| Muzeum bylo... ... hm... příjemně prostorné(??) |
 |
| Není to letadlo, ale je to zajímavý. |
 |
| ..a ještě tohle tam bylo. (přemýšlel jsem jestli sem dát tu cca 4letou holčičku "střílející z .50 kulometu M2 Browning... nakonec nedám; nicméně ona je vidět i na téhle fotce, tak hledejte:-) |
 |
| CF101 - podle ocasu to vypadá, že už toho moc nenalétá |
 |
| T-33 - v muzeu zastoupen v dostatečném množství |
Počet českých delfínů a amerických létajících pevností se rovnal nule. U českého proudového letadla mě to ještě tak moc nepřekvapilo (měli ho uvedený na webu, ale tam jsem se díval už loni... že by rozprodávali svoje stroje??); nicméně B-17 byla napsaná v programu a nezdálo se mi, že bych něco tak obrovského mohl v záplavě cca 5 jiných exponátů přehlédnout...
Nicméně, jsem v Kanadě, nebudu reptat. Muzeum nabízí cca za 1.500 dolarů možnost proletět se v historickém tryskáči. Nevím jestli jí někdo využíval, nicméně po nebi se proháněl britský
BAC Provost, takže alespoň nějaký zážitek jsem si odnesl. Zajímavé letadlo.
 |
| BAC (blbý jméno pro letadlo, ne?) Jet Provost se vrací ze svého letu. |
 |
| Parkování Provosta do hangáru |
No nic, koupil jsem si v automatu Colu a vyrazil na pochod k domovu... už skoro.
427 Wing and Spirit of Flight Aviation Museum
Hned vedle JAM byla ještě jedna expozice. "
427 Wing and Spirit of Flight Aviation Museum" je vlastně bývalá letištní kantýna, výzdobou odkazující k historii letectví v Londonu. Nebyl tam asi žádný vyloženě muzejní exponát, jen nějaké výstřižky a modely. Na druhou stranu mělo to místo takovou zvláštní atmosféru (nemělo to daleko ke kantýně z filmů o Bitvě o Británii). Chvíli jsem se tam motal, než si mě zase odchytil jeden z místních pánů. Po klasické úvodní konverzaci ("Chcete se na něco zeptat?" "Ani ne, děkuji.." "Co to máte za přízvuk, německý?" "Ne, český, ono to asi zní podobně" "Aha, moje rodina je původně polská...") mi dal pár věcí do souvislostí. Dozvěděl jsem se tak, že London byl krátce po začátku druhé světové války zvolen jako místo pro základní výcvik pilotů zemí Commonwealthu. V bezpečí, daleko od frontových bojů se tu cvičili piloti, kteří poté ještě prodělali specializovaný výcvik na konkrétní stroje v Británii. Tahle kantýna pochází právě z té doby. Jo, a strýc mého průvodce létal za války s
Typhoonem:-)
 |
| Kantýna |
 |
| Spooner Memorial Garden - navigátor Kenneth Spooner zahynul v roce 1943 při výcviku; když pilot letadla ztratil vědomí. Spooner převzal řízení (i když neměl pilotní výcvik) a umožnil 3 kolegům vyskočit, než se letadlo zřítilo. Tohle je jeho pamětní zahrádka. |
No, pak už jsem ale vyrazil zase na dalších "5 kilometrů pro zdraví". Dorazil jsem na konečnou autobusů, počkal si tam asi 30 minut a nechal se busem odvézt až domů. Kupodivu nikdo nelitoval, že nešel "na letadla" se mnou.
 |
| No co, alespoň je za chůze čas přemýšlet o životě. Nebo o tom, že u takovéhle silnice si člověk může i zpívat. Chodce nepotkáte, autům to nevadí. |
