Abychom tu neupadli do stereotypu a poznali i další aspekty kanadského života (no, možná i z nějakých jiných důvodů;-), pořídili jsme si miminko. Je to sice už celkem dávno - skoro na den přesně 8 měsíců, co se narodilo - ale nejspíš by nebylo od věci takovou významnou událost v našem (nejen) kanadském životě trošku víc rozebrat.
Začnu trošku ze široka. Kanadský zdravotní systém se od českého celkem významně liší. Zdravotní pojištění mají víceméně všichni obyvatelé Kanady, počítaje v to i takové dočasné rezidenty, jako jsme my. Tím se Kanada občas stává předmětem obdivu sousedních Američanů... a zapadne drobný detail: že se pojištění nevztahuje na léky. Tuhle část pojištění obvykle nabízí zaměstnavatel v rámci benefitů. Samozřejmě, postdoktorandi na Western University tyhle benefity nemají, protože proč by měli, že? :-) Mimochodem, viděl jsem kdesi v místních univerzitních novinách článek podle kterého by i při implementaci nejhoršího možného známého způsobu státních plateb za léky ušetřila Kanada miliardy dolarů ročně.
|
Náhodná chodba v nemocnici. |
Ale zpět k naší zkušenosti. Je to tu jiné :-) V první řadě se o budoucí maminku stále stará skoro až do porodu jeden doktor. Neříká se mu "family doctor" pro nic za nic. Po narození dítěte dostane do péče i je. Ke gynekologovi chodí žena až v posledním trimestru; ultrazvuků se dělá jen pár, navíc se kvůli nim chodí na speciální rentgenovo-ultrazvukovou kliniku. Jsou tedy i případy, kdy jsou z toho někteří lidé poněkud vyjašení (jako třeba
Diana Kobzanová, která rodila ve Winnipegu... uff, opravdu jsem právě linkoval Blesk?!!), ale z našeho pohledu tenhle systém fungoval celkem bez problémů.
|
Gynekologické vyšetření (pohled z okna ordinace;-) |
Když už se blíží termín porodu, začne žena chodit na pravidelné gynekologické prohlídky - v našem případě do nemocnice, kde se mělo posléze miminko narodit. Kanadský systém specialistů vypadá celkem přetíženě, takže klasicky sice objednávají na přesný čas, ale pak následuje i několikahodinové čekání až se objeví doktor. Teda Doktor. Možná i DOKTOR. Velkou část vyšetření se snaží přesunout na nižší zdravotnický personál, samotný doktor se objevuje na chvilku, obklopen aurou důležitosti. Jo, viděl jsem takové "zjevení doktorky" na gynekologii na vlastní oči - protože otcové, partneři apod. jsou u vyšetření vítáni. Je to nakonec i jejich dítě, ne? ;-) Doktoři samotní jsou ale obvykle velmi přátelští, ochotně vysvětlují všechny detaily - ta aura je aurou vznešenosti a důležitosti, ne povýšenosti.
Další zajímavou částí je předporodní "školení". Nastávající maminka projde s zdravotní sestrou spoustu bodů týkající se porodu - včetně takových, jako je třeba "chcete dodržet nějaké kulturní zvyky", "kdo bude doprovázející osoba", nebo "kdo bude přestřihávat pupeční šňůru". Místní nemocnice mají na všechno spoustu formulářů. Na druhou stanu je ale celkem jasná snaha informovat pacienta o tom co se děje/bude dít.
A když se vší tou přípravou projde, nastane termín.
... a pak se třeba nic neděje.
Takže vás za týden objednají na vyvolání porodu, s tím, že vám zavolají až budou mít v daný den místo. Kolem 12. hodiny vám volají z nemocnice, zavoláte si taxíka a jedete do nemocnice. Taxikář může být třeba Srb, co žije napůl v Kanadě a napůl v Černé Hoře, kde má manželku a v autě poslouchá vážnou hudbu.
Spokojeně dojedete do nemocnice (lepší než se tam honit na poslední chvíli), dostanete pěkný pokoj s lůžkem pro maminku a gaučem pro tatínka (jo, proto píšu "vy" v množném čísle... porod je rodinná záležitost, proč by tam za normálních okolností neměl být někdo, kdo bude dělat nastávající mamince společnost, ne?). Další vybavení zahrnuje jednu koupelnu s velkou vanou (nevyužili jsme;-) a jednu zdravotní sestru, která permanentně sleduje jak se porod vyvíjí. A taky tam jsou nějaké přístroje. A sušenky a džusíky v kuchyňce, kam si může (budoucí) tatínek zajít a (budoucí) mamince je donést. Sám pro sebe by si je vzít neměl, ale teoreticky může, když to udělá diskrétně, mrkne na něj sestra. (někdy člověku utkví v paměti takové zvláštní věci..:-)
Takže si tam tak sedíte v gauči, povídáte si se sestrou (může být třeba holandského původu... a vy se můžete dozvědět, že hodně Holanďanů
přišlo po druhé světové válce do Kanady.
|
Ready to go! |
Pak přijde další sestra, protože té první skončila směna. Pak přijde ještě jedna. Zjeví se taky
doktorka. Tu zaujme, že jste Češi a zavzpomíná, že kdysi, jako mladá
doktorka stážovala v jakémsi nudném městě jménem Brno. To ještě tenkrát byla (skutečná) Holanďanka. Pak odešla do Kanady (její manžel je vědec) a z ní se stala Kanaďanka. Nicméně se v pokoji nezdrží dlouho a - protože se zatím nic neděje - nasedne na svůj doktorský obláček a odpluje k akutnějším pacientům. Takže si tam tak sedíte, povídáte si, kocháte se potenciálně pěkným výhledem na město (zrovna ovšem byla strašná mlha) a čekáte jak to bude pokračovat.
|
Z porodního pokoje. Město schovávala mlha. |
Po nějaké době se miminko rozhodne, že už by se teda mohlo pomalu vydat na ten svět. B.maminka začne mít kontrakce, b.tatínek si připadá nevyužitě, tak se třeba zeptá jestli nemá něco taky dělat. Prý může b.mamince masírovat záda při kontrakcích. Touto činností se pak zabavují asi tak hodinku, než se začne už něco dít i z pohledu vnějšího pozorovatele. Zavolají
doktorku (i b.tatínek tudíž pochopí, že to už asi bude ono..) a taky ještě jednu mladou doktorku. B.tatínek čeká, že ho pošlou někam do háje, ale oni z něj udělají součást týmu a dají mu nějakou drobnou úlohu (třeba uklidňovat b.maminku, že jí to jde celkem dobře, možná ještě něco dalšího). A ani nevadí, že nemá žádný speciální overal a stojí si tam jen tak ve svetru. Přes ujišťování b.maminky, že to nezvládne se brzo narodí miminko. Doktorka všechno zkontroluje, pochválí maminku, jak to všechno zvládla bez epidurálu ("Češky jsou drsné! Jako Holanďanky! Ne jako Kanaďanky... nebo Belgičanky!") a utíká za dalšími povinnostmi. Maminka i tatínek mají radost, do světa (doslovně) se rozběhne zpráva, že se narodil malý Čenda. Teda spíš "Cenek".
|
První měření a vážení. |
|
V porodním pokoji se místem nešetří. Všimněte si gauče. |
Je už 9 hodin večer, maminku čeká noc nebo dvě v nemocnici (propuštějí domů víceméně po 24 hodinách, jenže to znamená v 9 večer následujícího dne - a to už tam není doktor). Tatínek vyráží sám do české hospody Milos' Craft Beer Emporium a využívá příležitosti k seznámení s majitelem Milošem.
V dalším dni udělají v nemocnici pár malých školení, typu "jak koupat dítě" a po posledním školení "jak umístit dítě do autosedačky" jsou maminka i miminko propuštění domů.
|
Sestřička předvádí, jak se koupe miminko. |
|
Den 2. Šup s ním do autosedačky a domů! |
To be continued....