Oh... Canada

Řízením osudu jsem se dostal do Kanady. Znáte to - oženíte se takhle jednoho dne s vědkyní a ona vám oznámí, že součástí kariéry je cesta na pár let kamsi do ciziny. Ale bude to za dlouho, takže není důvod se tím trápit, že?

Za týden máme páté výročí svatby. Oslavíme ho v Londonu. V Ontáriu. V Kanadě.

Cesta kamsi

Pokud člověk nemá zrovna nadbytek peněz (čímž vás práce v knihovně, jako v mém případě, zrovna neohrozí), může cesta do Kanady vypadat třeba následovně:

1) bus Student Agency Praha - Frankfurt
2) letadlo Frankfurt - Dublin
3) letadlo Dublin - Toronto
4) letištní taxi Toronto - London

za své peníze pak dostane kvalitních 27 hodin cestování. Ve spojení s časovým posunem (-6h) jde o velmi elegantní způsob jak zapomenout, co je vlastně za den.

Praha - Frankfurt

Pouhý výpis destinací samozřejmě cestu dostatečně nevystihuje. Vezměme si hned cestu autobusem, zpestřenou dvojnásobnou kontrolou německou policií. Poprvé to byla hlídka dvou starších pánů na dálnici kousek za hranicemi. Zastavili nás v 1 hodinu v noci a s pistolemi u pasu prošli celým autobusem a kontrolovali doklady. Opět se ukázala moje neschopnost rozumět němčině, protože bych "Fünf Minuten" nezvládl přeložit jako "nebude to trvat míň než půl hodiny". Ale co už, Ordnung musí být. A o půl druhé v noci jdou věci pomaleji.

O druhou kontrolu jsme téměř přišli - proběhla totiž až v naší cílové (svým způsobem;-) stanici: na letišti ve Frankfurtu. Tentokrát autobus kontrolovala jednotka celníků a komisařů Rexů. Když jsme byli vyzváni abychom vystoupili (no.. to jsme stejně chtěli) a seřadili se na určeném místě do řady, napadlo mě, že jsem asi trošku přehnal svojí zálibu v historii, protože mi německé příkazy tohohle typu způsobují lehké mrazení v zádech... Požadavku pořádku bylo ovšem nakonec učiněno zadost - pánové si opět zkontrolovali v databázi nějaké pasy (co kdyby se něco od noci změnilo), pejskové pročenichali jestli si všichni před cestou vyprali a poté nás společně propustili. Teda .. společně ..  autobus pokračoval kamsi na Amsterdam a my jsme vyrazili trošku menším na Terminál 2.

Ein, zwei, Polizei...

Frankfurt - Dublin

... je cesta, která by se dala ze zápisků vynechat - nebýt jediné drobnosti. Irové už prodávají i pití! Už jsem se potkal s tím, že nedostanu "svačinku", ale i nealko za 2,50 - to jsem viděl poprvé (jo, nelítám s nízkonákladovkami... ale přece jen Aer Lingus je irský národní dopravce, ne? ;-) Ve spojení s tím, že nebyl ani elektronický check-in, ale stará dobrá dlouhá a pomalá fronta to vyvolávalo lehké obavy týkající se dlouhého letu přes oceán, které se ale nakonec nepotvrdili.

Frankfurt

Dublin - přistání

Hodný úředník, zlý úředník - Dublin

Na transferu v Dublinu jsem hned mohl D ukázat, že nemá spěchat se svým kritickým úsudkem. Když jsme přišli na další kontrolu, nelíbil se jí člověk u osobní prohlídky. Na všechny mluvil, poletoval tam a zpátky, říkal lidem co mají dělat (většinou s nějakou zdvořilostí, takže chrlil slova strašidelným tempem), podával krabice na věci... zkrátka horor (aspoň pro D). My jsme samozřejmě byli šťastnější, protože než jsme se ve frontě dostali až k samotné kontrole, strašidelně milému pánovi skončila směna (pochybuju, že by tohle vydržel dělat víc než hodinu v kuse) a nastoupil správný bachařsky vyhlížející a chovající se Irčan. Na nikoho nemluvil, nikomu nepomáhal, jen pokyny vydával a pak pozoroval jak je ubozí cestující plní (to místo mu bylo nápomocné i tím, že si člověk vyndával věci do krabice - která ovšem byla asi až o 3 metry dál, což znamenalo obcházet na cestě pro krabici frontu před vámi). I D uznala, že by byl lepší ten ukecaný...

Flying machine

Dublin - Toronto

Pěkný, 6:45 trvající let. Neletěli jsme ani přes Island, ani přes Grónsko, zato jsme viděli východní cíp Kanady. Nakonec se nepotvrdila ani obava z placení všeho - nealko bylo zadarmo, na alko jsem po 14 hodinách cestování neměl chuť a oběd a kafe nám dali. Jen sluchátka byla trošku špatná, takže nemělo cenu  moc koukat na filmy. Já jsem nakonec dal jen Lego Movie. Trvalo mi to skoro celou cestu, protože jsem vždycky po čtvrt hodině usnul. Ale film měl pěkný konec, všem legistům doporučuji:-)

Ledovce u pobřeží Kanady... nebo taky ne :-)

Kanadská divočina

Toronto - přistání

Toronto

Z Toronta jsem si odnesl (opět) poznání, že cestování s dcerou, která vypadá starší, než je, za současné podmínky, že vy vypadáte mladší než jste, svět mate. Hlavně když musíte projít přes imigrační úředníky. Nakonec jsme to nějak dali a přes úřednické otázky typu "Is this your wife?" jsme došli u třetího okýnka k předpřipravené větě "This is my daughter." ... uff.. poslední věta, kterou jsme slyšeli ale byla "You're all set." Dostali jsme naše studijní a pracovní povolení a vyrazili jsme hledat taxibus RobertQ, který nás měl odvézt do Londonu.

Toronto-London

Vyjedete z Toronta, pojedete 2 hodiny rovně, pak zahnete doprava a jste v Londonu. Jednoduché, ne? Nápisy u silnice typu "Welcome to Cambridge, Regional Municipality of Waterloo" naznačují, že budu muset hodit své zeměpisné znalosti za hlavu a pořídit si nové. To se ovšem dalo čekat už ve chvíli, kdy jsem narazil na to, že se snad všechny řeky v okolí Londonu jmenují Thames. Do našeho nového (provizorního) domova nás nakonec vzal taxík. Šofér našel ulici, dům byl naštěstí dobře označen a tak byla poslední věta naší cesty: "Támhle asi stojí moje žena, ale pojeďte blíž abych si mohl být jistý, neviděl jsem ji 5 měsíců." Prý tam stála hodinu;-)