On to To-ron-to

Reklama na cestu do Toronta v Dublinu

V sobotu jsme se konečně vydali někam na výlet. Z 2 nejbližších možností - Toronto a Niagara - jsme si vybrali tu první. Do Toronta se z Londonu dá dojet relativně jednoduše autobusem a taky byla slušnější šance, že si ve velkém městě najdeme něco, co se nám bude líbit, pokud by část programu nevyšla. Celkem jsme neměli zas až tak moc času - přijeli jsme před jedenáctou a odjížděli o půl sedmé.

O-Toronto

Toronto je nejen největší kanadské město, ale i (k mému lehkému překvapení) 4. největší město v Severní  Americe (1. Mexico City, 2. New York, 3. Los Angeles, 4. Toronto). Přestože slouží jako hlavní město provincie Ontário, hlavním městem Kanady je (také ontarijská) Ottawa.

Mrakodrapové panorama Toronta

Historie

Po konci americké války o nezávislost Britové uvažovali o změně hlavního města Horní Kanady (to je taková ta nejjižnější část :o) - hlavním důvodem byla možnost útoku Američanů na Kanadu (a měli pravdu, došlo k němu v roce 1812) Tehdejší hlavní město Newark, nynější Niagara-on-the-Lake leželo přímo na rizikové hranici.

Guvernér Horní Kanady John Graves Simcoe si vybral místo pro nové hlavní město uprostřed poloostrova ležícího mezi Lake Huron a Lake Érie. Nazval ho London a řeku, která jím protékala Thames... a tudíž tu teď vůbec nepíšu o Torontu a možná bych ani nemusel kdyby Generální Guvernér Kanady Lord Dorchester volbu nezamítl. Až druhá varianta - Toronto - byla schválena. Simcoe jen osadě změnil jméno na správné anglické. Toronto se tak na nějakou dobu proměnilo v York.

York byl nicméně v roce 1812 i tak Američany dobyt a poničen poté, co Britové vyhodili do vzduchu muniční sklad v pevnosti York. Obnovená, i když dost malá, pevnost York je jednou z místních atrakcí (kde jsme tentokrát nebyli). V roce 1834 se York vrátil k prvonárodovitému (indiánskému) označení Toronto. Místním se nelíbilo, když byli nazýváni Malý York. Nebo taky Špinavý Malý York. Nebo Hnusný Malý York. "Toronto" prý znělo tak nějak líp:-) Během dalších 180 let se z Toronta stala ekonomická a (multi)kulturní metropole Kanady.

V-Toronto

Greyhound nás za dvě a půl hodiny dovezl z Londonu do Toronta a my jsme se mohli vydat na průzkum. Nejdřív na nás zapůsobily torontské mrakodrapy. "Náš" London má sice pár větších staveb, ale ty by v Torontu vůbec nestaly za zmínku. Toronto je to zkrátka severoamerická metropole jak má být.

Hned za prvním rohem jsme narazili na festival (Live Green Toronto Festival). "Přijeli jsme zrovna na festival!", říkali jsme si. To jsme ještě nevěděli, že na naší totálně náhodné trase městem uvidíme ještě dva další. Teda... tenhle jsme popravdě řečeno neviděli, protože v době našeho příjezdu ještě nezačal program.

Ulice uzavřená, stánky stojí - Live Green Toronto Festival může začít.

St.Lawrence Market

Cestou na turistickými průvodci vychvalovanou tržnici St.Lawrence Market jsme si koupili kafe s sebou ve Starbucks (další podnik, kde jsem doteď nikdy nebyl) a nakoukli do katedrály St. James. Zrovna se tam konala svatba (zjistily D a H) a před katedrálou stál bílý Rolls-Royce Silver Dawn (identifikoval jsem já; no dobře, konkrétní typ až teď;-).

St. James Cathedral - jedna z nejnižších budov v centru Toronta

St. Lawrence Market je podle National Geographic nejlepší tržnicí s jídlem na světě. Rozhodně se musí uznat, že má něco do sebe. Podobně jako ostatní takovéhle tržnice - viděl jsem třeba v Helsinkách, Kuopiu a v Budapešti. V Praze taky evidentně byly. Než se z nich stalo tohle (Vinohradská tržnice), nebo tohle (Staroměstská tržnice). Ehm.

St. Lawrence Market

Je libo sýr, či sýr?

Uznávám, že na živo je to lepší:-)

Hockey Hall of Fame

V našem původním plánu ale bylo hlavně nové torontské akvárium. Jen úplnou náhodou jsem vedl naší výpravu ze St.Lawrence Market k akváriu kolem Hockey Hall of Fame. Nadšení mých společnic jsem ale hned mírnil tím, že jsem jim oznámil, že si Hall of Fame necháme na jindy. Bylo jim to opravdu velmi líto. Samým smutkem mě ani nechtěly doprovodit do vedlejšího fanouškovského obchodu a raději čekaly venku na lavičce. Chudinky... snad příště.

Hockey Hall of Fame

Letos v listopadu bude do Síně slávy uveden i první Čech.

Tahle budova bývala kdysi určitě hrozně vysoká.

CN Tower .. zezdola a zvenku 

Akvárium se ukrývá přímo pod CN Tower, což 553 metrů vysoká věž a naprosto nejjasnější dominanta města. Cestou k ní jsme se, poprvé od odjezdu z Prahy, dostali do pořádného velkoměstského davu. Toronťané šli na baseball - místní tým Toronto Blue Jays hrající MLB. Ukázalo se, že Rogers Centre, cíl onoho davu, je taky přímo pod CN Tower. Takže jsme chvíli doufali, že se do davu zařadí i všichni potenciální zájemci o akvárium, ale bohužel se tak nestalo. U akvária jsme několik minut hledali konec fronty na vstupenky (básnická licence;-), a když jsme ji našli, ubožáky jsme politovali a začali zvažovat další možnosti. CN Tower jsme pro tentokrát taky vynechali, stejně sem asi ještě pojedeme.

Blue Jays! A Rogers Centre v pozadí.

CN Tower

Toronto Harbourfront 

Ozval se společník, kterého s sebou většinou na výlety neberu - hlad. Chytré mapky nám ukázaly, že už jsme se přiblížili k jezeru Ontário a tudíž i k přístavu. V takřka prázdné restauraci s výhledem na jezero a lodě jsme si dali Fish & Chips a Cheeseburger a zavzpomínali na lidi stojící ve frontě na lístky do akvária. A taky nám k tomu zahrála z blízkého pódia živá kapela - součást dalšího, afrického, festivalu. Původně jsme chtěli jet lodí ostrovy, ale začalo pršet, takže jsme opět změnili plány.

Lake Ontario, v pozadí Toronto Islands.

Chinatown

Vrátili jsme se do města - i když ne přímo mezi top mrakodrapy. Když už navštívit správné severoamerické velkoměsto, tak musíme poznat i čínskou čtvrť! Z kraje je nenápadná - pozná se jen podle dvojjazyčných názvů ulic. Cedule byly ale čím dál čínštější a čínštější ... až jsme došli k čínskému festivalu :-) Z Kung-fu(?) cvičení starého pána na pódiu jsme už moc neviděli, ukázka aktuálního asijského popu nás zase moc nezaujala (i když to nebylo tak hrozné, jak jsem se obával po prvním pohledu na zpěváky). Prošli jsme mezi stánky a pokračovali klidnějšími ulicemi a impresivním univerzitním kampusem k našemu dalšímu cíli.

Kung-fu

I like Chinese (Monty Python's song)!

Aha..

Bata Shoe Museum

Tím bylo Bata Shoe Museum. Muzeum založila Sonja Bata, manželka Tomáše Bati ml. (ten v Torontu v roce 2008 zemřel). Muzeum nabízí sbírku ... obuvi;-) První patro se věnuje historii obuvi ve světě, druhé obuvi v Severní Americe (hlavně indiánské z 19.-20. století) a ve třetím byla dočasná výstava Oběti módy. Obětí se nemyslí módní maniak, ale spíš někdo kdo musí za zdraví ohrožujících podmínek vyrábět, nebo barvit šaty/boty/klobouky. I když - jak ukazuje výstava - krásná zelená barva (arsenová) byla ve své době jak módním výstřelkem, tak zdravotním rizikem. Pěkná byla taky expozice bot slavných lidí - od Marylin Monroe, přes Dalajlámu po Justina Biebera (to je tenhle; mimochodem rodák z Londonu). Muzeum si nakonec vysloužilo titul pro nejzajímavější místo dne. (poznámka pro ty, kteří botám (jako já) nerozumí a od Baťova muzea jsou schopni očekávat jediné (jako já) dodávám: neměli tam cvičky)

Ne všechno, co se třpytí, není zlato. Ehm.

Space walk!

Moravská stopa.

Marylin Monroe, Elizabeth Taylor...

... Dalajláma

Korálková móda

Arsenová zelená - módní hit

Cestou zpátky na autobus jsme ještě pěkně zmokli ... a taky viděli další část kampusu University of Toronto. Universita, jejíž kampus sousedí s mrakodrapy centra, působí významně a prestižně.

CN Tower od univerzity.

PATH

V suchu autobusové stanice jsem našel poslední "atrakci", o které jsem věděl, ale nevěděl jsem jak si jí vlastně mám představit, ani jak se do ní dostat, přestože je pod celým centrem. Jde o PATH - "podzemní chodník" spojující obchodní domy v centru. Ještě, že jsme v tom dešti nechodili přímo nad tímhle velkým podzemním komplexem. Připadal bych si tak nějak "zbytečně zmokle". Ale je to i další věc k prozkoumávání na příště. Až bude zase pršet a u top atrakcí budou fronty :-)

Mini: Kindlova smrt

Mám tu takovou jednu starou, ošklivou věc. Při cestě sem se "mi rozbil" Kindle. Mám silné podezření na letištní skener ve Frankfurtu. Nejsem se svojí zkušeností úplně první - na Internetu je k tomu pěkná diskuze mezi třemi skupinami lidí:

• odborníci, kteří říkají, že se to nemůže stát
• vlastníci Kindlů, kteří je vozí běžně a nikdy se jim nic nestalo, takže to skenery nedělají
• vlastníci Kindlů, kterým letištní skener Kindle rozbil a proto mají na výše uvedené vlastní názor (a rozbitej Kindle)

Dovolil bych se zařadit do třetí skupiny. 

Pokud tomu dobře rozumím, tak vyjádření Amazonu je takové, že letištní skenery nejsou problém. Ale když už čtečku zničí, většinou jí vyměňují. Amazon jsem zkoušel kontaktovat přes chat (šikovná věc;-) a nabídli mi slevu na nový Kindle. Sice mi asi ještě běží záruka, ale v Čechách - podle Amazonu mi roční skončila.

p.s.: Možná jsem čtečku nevyndal z příručního zavazadla, když jsem vyndával notebook... nevím to ale jistě, už je to dávno...

Foto: Formeláci?

U sousedů se asi něco kutí.

Nemůžu si nevzpomenout na film "... a zase ta Lucie". Tenkrát mi scéna s tolika auty před jedním domem připadala jako totální sci-fi. :-)

Mini: Koláč

Tak jsem měl taky narozeniny. 14 dní po Kanadě. Nejsem zrovna typ na oslavy, takže jsme je pojali celkem skromně.  Přemýšlel jsem, co bych si tak mohl přát, když mi vlastně nic nechybí - a vymyslel jsem: koláč.

H určitě pod dlouhé době něco ráda upeče, že? :-)

Základem bylo samozřejmě sehnat suroviny. Kultura stravování je tu trošku jiná a jídlo taky. Většinou mi to (při mé neschopnosti) moc nevadí a polotovary zatím celkem rád zkouším. Jenže polotovary nebyly s mým narozeninovým přáním úplně kompatibilní. Ve vybraném receptu se objevilo hned několik věcí, které se (asi;-) v normálním obchodě obvykle neprodávají - hrubá mouka, tvaroh, droždí, pudink.

Naštěstí jsem v nedávno rámci anabáze s angličtinou důkladně prozkoumal několik obchodových křižovatek... a v jednom z obchoďáků jsem našel i Varsovia Deli - polský obchod s (polskými) potravinami.

Plakátek u Varsovia Deli

V rámci našich angličtinových výprav jsem se tam tedy vydal pro výše uvedené suroviny. Samozřejmě jsem nepodcenil přípravu a na seznam, který mi sepsala H, jsem si přidal polské a anglické překlady. Pro jistotu :-) Nakonec byla moje mise úspěšná. Dokonce měli i droždí a naštěstí byl jeden "Pressed Cottage Cheese" označen i polským nápisem "Twaróg". Mouku jsem si taky vybral - měli "krupczatku", kterou radili na fórech pro Čechy ztracené ve světě ;-) Dobrým znamením bylo, když se mě prodavačka ptala co budu péct.

K surovinám se přidaly ještě třeba kanadské borůvky (a pár dalších věcí, o nichž nic nevím, protože moje mise byla omezená na nakupování u Poláků:-) a H upekla prima koláč.

Česko-polsko-kanadský borůvkový koláč.
(omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotografie, ale takovéhle věci se musí fotit rychle - než zmizí)

Původní plán počítal i s propagací české kultury v zahraničí (šikovnější už by na to měl EU grant...), takže jsme část koláče rozdali sousedům :-) H říká, že se teď budou bát chodit ven, aby zase něco nedostali... no uvidíme.

Mini: Novopříchodec

V Kanadě si myslí, že imigranti by
  si měli zbalit co nejdřív saky paky a vyrazit tam odkud přišli
  se měli seznámit s místní historií a kulturou.

Proto, například v Londonu, je
  nutné se zaregistrovat mezi podezřelé občany a pravidelně se hlásit na policejní stanici
  možné se  zaregistrovat u místní rady pro umění a získat tam "Newcomers pass".

Kdo
 nemá registraci pro imigranty, musí platit ve všech veřejných institucích speciální vstupné pro cizince
 má Newcomer pass může po dobu jednoho roku chodit zadarmo do místních muzejí a na vybrané koncerty.

Já jsem si taky
 musel takovou registraci pořídit. Stála mě 100 kanadských dolarů.
 mohl takovou chytrou kartičku pořídit. Byla zadarmo.

Takže to vypadá,
 že se tu nikam nikdy nepodíváme:-(
 že to tu pořádně prozkoumáme:-)

Tak se na ty novopříchodce musí!

Život v sedle

Ne, nevyrazil jsem na Calgary Stampede krotit divoké koně a chytat telata do lasa, jak si teď určitě myslíte. Ale udělal jsem něco o čem jsem v Praze ani neuvažoval. Začal jsem jezdit na kole.

Hlavním důvodem je kurz angličtiny, na nějž teď chodí D. Po úvodních peripetiích, o kterých už jsem tu psal, se situace stabilizovala a my jsme začali jezdit do školy na kole. To se tu dá použít jako celkem slušná náhrada za auto:

• London je víceméně na rovině
• je tu hodně cyklostezek, kola mívají na širokých místních silnicích vyhrazené pruhy
• kola jezdí i po chodníku (kde nebývá moc chodců - ti tu sedí v autech;-) ; chodníky jsou velmi standardizované panely, takže se po nich jezdí dobře
• řidiči respektují cyklisty - třeba i o kus zacouvají, když potřebujete projet (když takhle kvůli mně couvnul taxík, měl jsem pocit, že jsem na jiné planetě:o)  

Kola najdete v Londonu prakticky všude. Když opadne rozvodněná hladina, tak i v řece.

Základem našeho vozového parku je kolo, které si H koupila ještě než jsme za ní přijeli. Doplnili jsme ho o několik dalších kousků, které nám většinou dali/půjčili její kolegové z laboratoře. D dostala kolo od laborantky, já jsem jezdil na kole od jedné z vedoucích. Další stroj jsme už pro nevyužitelnost předali dál další kolegyni. Spolupráce tu kvete:-)

Nové kolo

Mým problémem byla (kromě určité averze k těm neposedným plechovým ořům - poslední kolo jsem měl snad před 15 lety) moje výška. Poté, co jsem najezdil asi 100 km (k D do školy je to 7,5 km a já jezdím ráno tam-zpátky, odpoledne tam-zpátky), usoudil jsem, že mě malé kolo stojí moc velkou námahu a koupil jsem si nové.

Samozřejmě jsem nechtěl vypadat jako takoví ti rekreační jezdci co si nakupují drahé vybavení a podobně, takže jsem busem vyrazil do nejbližšího vhodného "supermarketu" (jako na potvoru byl na úplném konci města) a jal si vybírat. Doma (v práci;-) jsem se naučil, že základním kritériem nabídky je cena a hned jsem to jako hrdý Čech uplatnil. Takže mám nové kolo, které sbírá velmi zajímavé recenze.

Ještě předtím, než jsem si ho koupil jsem lehce vydusil mladého prodavače - nějak jsem chtěl aby mi dal alespoň kolo přiměřeně provozuschopné. Trošku jsem si zakveruloval a donutil jsem ho aby mi dovezl kolo, které má aspoň nahuštěné zadní kolo (když už mu taky trošku divně funguje přehazovačka:-). Na zdi tam měli roztomilý nápis, že když s kolem odjedu z prodejny, tak už ho nemůžu vrátit a řekl bych, že zrovna u mého nového modelu vědí proč. Ale v zásadě jsem za svoje malé peníze dostal odpovídající kvalitu. Kolo je větší, modré, jezdí a navíc má (přinejmenším napsanou) značku CCM, což je firma, která vyrábí hokejové přilby a tudíž k ní mám sentimentální vztah (ne, že bych si od nich mohl tenkrát něco dovolit:-).

To modrý!
(ten přehnaně velký stroj je naší sousedky - studentky)

D má onen zmiňovaný kurz jen na 2 týdny, takže brzo vypadnu z pravidelného tréninku, ale už jsem si stihl zařadit Kanadu k Belgii a Finsku do skupiny zemí, kde jsem si jistý, že je možné podivnost zvanou kolo pohodlně používat.

Světopohár

Už je to měsíc. Před měsícem jsem na letišti v Dublinu poprvé zaslechl vysílání věnované fotbalovému Světopoháru, nebo, chcete-li, Mistrovství světa ve fotbale. Brazílci a Chorvati odehráli svůj zápas někdy v průběhu naší cesty taxíkem z Toronta do Londonu. Zítra se hraje finále a my si budeme muset zvykat na trošku jinou Kanadu.

Vůbec bych nečekal, že tady bude mít World Cup takový ohlas. Kanada je jedna ze zemí, které snad ještě ve fotbale porazíme i my (naposledy v listopadu 2013 v Olomouci - 2:0). V kvalifikaci na letošní mistrovství světa sice vyhrála cosi jako základní skupinu - dostala se před Portoriko, Svatý Kryštov a Nevis a Svatou Lucii, ale v další fázi nestačila na Honduras a Panamu. Pro pořádek - z federace CONCACAF nakonec postoupili: USA, Kostarika, Honduras a Mexiko.

Když jsme ale přijeli, ukázalo se, že Kanada - alespoň co se týče fanoušků - fotbalem žije. Záplavu kanadských vlajek jsem tak trošku čekal. Záplavu vlajek účastnických zemí mistrovství světa ve fotbale ne:-) Spousta lidí využila k propagaci svých barev, pěkně po americku, auto. Chodit po městě bylo docela veselé - tu projelo auto s holandskou vlajkou, tam zase Ghana, o chvíli později vlajka anglická, brazilská, argentinská, německá. Jedno červené auto s kolumbijskou vlajkou i na kapotě jsme potkávali snad každý den. Vlajky visely i v obchodech a obchůdcích (v našich "supermarketových" potravinách byla pod stropem velká argentinská) a někde i před domy. Po čase se začaly na autech objevovat i vlajky .,. kanadské. Aby se neřeklo.

Brasil!

Mimochodem - ve stejné době končila NHL. Za (nakonec vítězné) Los Angeles Kings hrají dva rodáci z Londonu - Drew Doughty a Jeff Carter. Ve městě se to ale neprojevilo. Uvidíme jak to tu bude vypadat, až přivezou Stanley Cup. Ten je mimochodem dneska už zase v nějakém Trenčíně :-)

Trpaslíci z NHL se můžou jít.. schovat.

World Cup tady zkrátka byl hit. Asi se na tom zase podílela související reklamní kampaň, nicméně ta evidentně padla na úrodnou půdu. Před semifinále jsem si pustil hlavní zprávy CBC - v jednom příspěvku řešili ke komu se přikloní fanoušci týmů, které už vypadly (a z jejichž aut začínaly mizet vlaječky:-). To ještě existovali spokojení fanoušci Brazílie.

CBC (kanadská veřejnoprávní televize) se turnaji věnovala opravdu důkladně. Přímé přenosy všech zápasů byly samozřejmostí. Studio a rozbory byly taky na úrovni. Nejvíc se mi ale líbí zpracování vysílání na Internetu. Nabízí se záběry z více kamer, jsou vidět aktuální statistiky... divák si může interaktivně "udělat" přenos tak jak se mu to líbí. Třeba si může všimnout, že chycená penalta skoro skončila gólem, když si přehraje záběr z jiné kamery (škoda, že už to u odkazovaného článku není vidět - video už bylo staženo). V časové ose jsou zobrazeny všechny střely, karty, střídání, góly - ve videu se podle nich snadno naviguje. Už v průběhu zápasu se dá ve streamu vracet zpátky v čase a pak zase na živý přenos. Česká televize má zatím co dohánět.

CBC - jak vypadá multistream.

Internetové vysílání je super, když se chcete tak jako já podívat co se dělo v semifinále Brazílie - Německo mezi 23. a 29. minutou. Poněvadž jste zrovna v centru zkoušeli sehnat kanadské telefonní číslo a mobil. Když přijdete domů, můžete se podívat na "Neuvěřitelnou událost v historii fotbalu" i s autentickým dobovým komentářem :-)

Okolo téhle obrazovky jsem prošel.. a začal se smát.

Mám dojem, že Brazílii tu fandilo víc lidí, než Německu. Ale můžu mít trošku zkreslený pohled. H pracuje v polobrazilské laboratoři - vedou jí Brazilci a z Brazílie je i hodně dalších vědců. I dům, do kterého jsme na začátku měsíce přestěhovali, máme pronajatý od jedné její kolegyně z Belo Horizonte, takže na naší ledničce není nouze o brazilské magnetky. Brazílie je všude. (Kromě prostoru před brazilskou brankou.)

Mě to ale nezviklalo. Před osmifinále jsem si taky vybral "své" barvy. Červená, žlutá a černá se hodily na oba týmy, které se mi líbily - Belgii a Německo, i když jinak jsem většinou fandil Evropanům. Přece jen je to tu jiný kontinent :-)

Finále se hraje zítra, takže zatím neznám odpověď na otázku, jestli Němci navážou na svojí skoro dokonalou tradici "titul jednou za 20 let". Vyhráli v letech 1954, 1974, 1990 -- chybička se vloudí. (To výjimečně nemám vyčtené z Wikipedie, ale z trička co mám na sobě:-)

Ztracená vlaječka.

A taky by mě zajímalo, jestli budou sledovat finále Argentina - Německo ve Vatikánu.

Ať už to ale dopadne jakkoli, jedno je jisté už teď. Kanada si fotbalový Světopohár 2014 pořádně užila.

Mini: Angličtina jako druhý jazyk

Tak jí to dneska začalo. D byla poprvé ve škole na letním kurzu ESL (English as a Second Language), kam bude chodit příští dva týdny. Neproběhlo to úplně bez komplikací - na škole, kam jsme jí přihlásili nám ráno řekli, že tam kurz letos nebude. Učitel jiného kurzu se chvíli snažil sehnat šéfa, ale nakonec se mu to nepodařilo. Nakonec našel nějakou informaci v mejlu a poslal nás do jiné školy. Prakticky na druhém konci města.

Aby bylo jasno, tak jsme se připravovali, aby všechno proběhlo hladce - včera jsme si pěkně projeli trasu na kole (já(!) jsem jel(!) na kole(!)); zjistili jsme kde je škola; zjistili jsme jak dlouho nám to bude trvat tam dojet; zjistili jsme že se to nejmenuje Westmount (západní hora) pro nic za nic a že to je pěkný krpál; já jsem zjistil, že si budu muset pořídit kolo úměrné své výšce a taky, že mě bolí nohy jako vždycky (a že z kopce se na kole jezdí dobře). Večer jsme zjistili, že bude ráno bouřka, takže kolo necháme na jindy. Zorientovali jsme se v místních jízdních řádech a našli jsme si autobusy.

Dneska jsme tam přijeli s pěknou časovou rezervou, která je mi naprosto nepodobná... a pak jsme zjistili, že nám bylo veškeré plánování na nic. A že musíme najít neznámou školu na neznámé adrese k níž jezdí neznámé linky. Sranda musí bejt, naštěstí máme vědce na telefonu.

Nakonec jsme to ale nějak zvládli a s pouhým dvouhodinovým zpožděním jsme úspěšně dorazili. D si tam vzali a nechali a já jsem se vydal na pár hodin zkoumat místní obchoďáky (stačí najít křižovatku dvou velkých ulic a je jich tam hned dost:-) Zažil jsem i jeden krásny tropický liják.

Liják...

... a sluníčko se nevylučují

D angličtinu v mezinárodně-přistěhovaleckém společenství v klidu zvládla. A za odměnu jsme si zašli do KFC.  Což je vlastně pointa, protože jsem tam byl poprvé v životě:-)

Narozeniny

Kanada měla narozeniny.

1. července 1867 vznikla ze 3 britských kolonií (United Province of Canada, New Brunswick, Nova Scotia) konfederace o 4 provinciích (Ontario, Québec, New Brunswick, Nova Scotia) - první britské dominium (cosi jako poloautonomní stát). Popravdě řečeno měla  konfederace (sdružení nezávislých státlů) blíž k federaci (jeden stát s částmi majícími určitou autonomii), ale co už... Canadian Confederation zní taky dobře.

Tahle Kanada se v průběhu 147 let rozrostla o další provincie, až se dopracovala k dnešním deseti. Třeba takový Newfoundland se jakožto sousední dominium hrdinně držel samostatnosti a ke Kanadě se přidal až v roce 1949. ((A v roce 2001 se provincie přejmenovala na Newfoundland and Labrador, haf!))

Cosi se blíží...

Že se blíží pořádná oslava bylo jasné už nějakou dobu. V obchodech se objevovaly slevové akce "Canada Day Sale" (Významný den se přece už i v Čechách pozná podle toho, že existuje slevová akce!) a taky praktičtější upozornění, že i ty nejotevřenější obchody, včetně potravin, budou 1. července zavřené. V "našem" obchodě se dokonce objevila soutěž - kdo nejpřesněji odhadne kolik kanadských vlajek je vyvěšených v prodejně vyhaje... cosi. Sorry, nejsem dost soutěžní (=zajímající se o soutěže) typ. Dokonce se i prodávaly dorty s tématikou javorového listu!

Party time!

Hlavní oslavy se odehrávaly v Harris Parku na břehu řeky Thames (nevím jestli je to "Temže", stejně jako nevím jestli je tenhle London "Londýn" :-)

Koníci.. nebo Kavalérie... záleží na úhlu pohledu

Vlajky všech provincií

Začátek jsme trošku prošvihli. Dorazili jsme těsně před koncem vystoupení "prvních národů". Pokud tenhle termit stejně jako já neznáte, vězte, že se jedná o politicky korektní označení původních obyvatel. Čech by řekl že tancovali Indiáni, ale ono to kanadské označení má něco do sebe. A připadá mi trochu poetičtější, než (údajně) americké  "původní Američané".

First Nations

Citizenship Ceremony

Následovalo oficiální zahájení celé akce - dorazili asi 3 poslanci federálního parlamentu, další 3 z provinčního a nová starostka. Když už jí zmiňuju - starosta Joe Fontana nám tu musel před pár dny rezignovat, když byl odsouzen za to, že neoprávněně využil  veřejné peníze na svatbu svého syna.. a zfalšoval nějaké dokumenty. V tomhle regionu je se starosty celkem legrace - jsme na půl cesty mezi Detroitem a Torontem ;-)  Ale zpátky k tématu - všichni výše uvedení poslanci a další veřejné osobnosti byli přítomni kvůli ceremonií, která následovala. 51 lidí z 24 zemí při získalo kanadské občanství. Vypadalo to o hodně líp, než kdyby jen někde dostali kus papíru:-) Proslov jim všem připomněl, jak je super být Kanaďan a že jsou mezi ně vítáni (no dobře, obsah jsem lehce zkrátil..). Všichni nahlas pronesli slib a pak si po jednom došli na pódium pro certifikát. Trošku jako promoce - jen v parku a v uvolněnějším prostředí.

Přísaha

Prezentace

Obešli jsme si stánky po obvodu parku. Prezentovaly se v nich státní i neziskové organizace - od armády přes skauty, muzea, sociální a městské služby a spolky. Prodávaly se i nějaké výrobky a samozřejmě - celá jedna strana parku byla vyhrazena občerstvení. Jak je v kraji zvykem, neprodával se alkohol. Lidi byli i tak v pohodě, posedávali po trávě (ti věci znalí si přinesli skládací sedačky), nebo třeba si třeba házeli s frisbee a užívali si odpoledne v parku.

Canadian Army

Folklóreček

Z programu už jsme viděli jen kus vystoupení souboru Cracovia, což je místní (opravdu) polský folklórní soubor. Jeho vystoupení nás přivedlo na otázku, jestli si náhodou místní nemyslí, že takhle chodí opravdu lidi v Evropě oblečení a podobnými songy a tanci si zkracují dlouhou chvíli. Ale aspoň jsme zase po nějaké době slyšeli alespoň povědomý jazyk. A Tancuj, tancuj, vykrúcaj.

Cracovia

Ohňopráce

Na pozdější vystoupení už jsme nečekali a perlu toho večerního - ohňostroj - jsme sledovali už jen z naší čtvrti. Nebyli jsme v tom sami. na jednom příhodném plácku se sešla poměrně velká skupina lidí (znalí opět s dekami a sedačkami). Celý ohňostroj dělal míň rámusu než český. Mám za to, že je to způsobeno širokými silnicemi a nízkými domky - zvuk se tam nemůže tak hromově odrážet. A nebo se mi to jen zdálo. Pár lidí se dokonce během ohňostroje vydalo venčit psy - na kteréžto téma jsme si lehce popovídali s vedle stojící paní. Tady si totiž všichni rádi povídají.

Best spot

Ohňostroje bez stativu vypadaj jak po osmym pivu.

Svátek

Když si tenhle svátek srovnám třeba s českými oslavami 28. října, připadá mi o hodně uvolněnější, pohodovější a otevřenější. Stát je tu zkrátka pro občany a jednou za rok se sluší si to připomenout. Formální význam dne doplňuje to, že je to svátek a tudíž se musí oslavit:-) A není to den, kdy část obyvatel musí připomenout ostatním, že má na věci ten nejsprávnější názor a jít demonstrovat, popřípadě se s někým poprat. Naopak, je to den národní soudržnosti (na to v Čechách potřebujeme Mistrovství světa v hokeji ;-)

A navíc tu ještě mají mechanismus, podle kterého je v pondělí volno, pokud svátek vyjde na neděli, takže nepřijdou o volný den ;-)

Kanadský fanoušek Kanady jako takové :-)

p.s.: termit tu slouží jako vábnička na fulltextově prohledávající přírodovědce