Podruhé jsme jeli do Toronta. Tentokrát proto, že D končila platnost pasu a kvůli dalšímu studijnímu povolení proto potřebovala nový. Naším hlavním cílem tak byl Generální konzulát ČR v Torontu.
 |
| Greyhound - náš hlavní dopravce |
Nejsem si jistý, jestli můžu prohlásit, že to máme do Toronta blízko. Na jednu stranu je to nejbližší velké město (v podobné vzdálenosti jsou ještě americký Detroit na západě a Buffalo na jihovýchodě). Na druhou stranu je Toronto 200 km daleko, což zhruba odpovídá vzdálenosti mezi Prahou a Brnem. Rozhodně máme štěstí, že bydlíme tam kde bydlíme, protože české pasy vydávají v celé Kanadě jen 2 úřady - Generální konzulát ČR v Torontu a Velvyslanectví ČR v Ottawě (tam už je to od nás přes 600 km). Kdybychom ovšem nebydleli v Londonu, ale třeba ve Vancouveru, museli bychom asi do Toronta taky (pro srovnání - autem je to z Vancouveru do Toronta přes 4.300 km;-)
I když jsme tedy blízko Toronta, museli jsme vyrazit prvním londonským MHD-busem abychom byli v Torontu (při započtení zdržení v kolonách) asi hodinu před koncem úřední doby konzulátu. Konzulát má pronajatých několik kanceláří v 15. patře kancelářské budovy na rohu Yonge a Bloor Street. Je to docela dobré místo - ze zastávky Greyhoundů (autobusů) se tam dá dobře dojet metrem. 2 zastávky metrem za 3$ nebyla investice, ze které bych byl úplně úplně nadšený, ale alespoň jsme si mohli zadumat, jak se do metra leze. Nakonec jsme došli k tomu, že asi máme naházet správné množství drobáků do kasičky, na kterou kouká taková paní v budce (první paní v budce nás ještě naštěstí poslala na správnou stranu, jinak bychom skončili na špatném nástupišti a museli jet špatným směrem). Zajímavý systém. Většina lidí samozřejmě chodí skrz turnikety a peníze do kasičky neháže... asi to nejsou správní dobrodruzi.
 |
| Toronto Underground |
Konzulát
Konzulát jsme našli celkem dobře. Ne, že by na jeho přítomnost cokoli upozorňovalo, ale Google Street View pomáhá i zmateným cestovatelům udělat si představu kam že to vlastně chtějí jít. V přízemí jsme se zeptali ochrankářů a ti nás odkázali do již zmíněného 15. patra. Jakožto zavilý schodista-nevýtahář jsem si přidal do svých zážitků cestu výtahem v mrakodrapu. Když se vám ve výtahu motá hlava kvůli zrychlení, připadáte si trošku jako teta ze vsi ve velkém městě. Obzvláště když to nikomu jinému nevadí... Samotné úřadování bylo celkem v pohodě. Po delší době jsme úřadovali v češtině. Jen jsme si ještě museli jít udělat fotku na pas (= 2 další cesty výtahem a troška hledání fotografa).
(Poněvadž píšu s ukrutným zpožděním, můžu sem ještě přidat jak to tam vypadalo, když jsme si byli pas vyzvedávat. Tentokrát byla čekárna plná lidí - většinou dřívějších emigrantů. A většina z nich na něco brblala a měla s něčím problém. Obzvláště jedna starší paní se hodně rozčilovala, že jí nechtějí vzít fotku podle požadavků na webu. Nakonec se ukázalo, že web, na který se dívala byl první odkaz z Google - ambasáda v Tel Avivu - a ta má evidentně jiné požadavky (nechápu sice proč... ale chápu. že s tím u přepážky těžko můžou něco dělat). Rezolutní přístup její dcery a syna (už Kanaďanů) moc na dobré atmosféře nepřidal. Většina čekajících lidí působila tak nějak nevrle a nespokojeně breptala. Český konzulát jak má být:o) To my jsme naštěstí měli dost času, takže jsme mohli alespoň pustit před nás paní, jejíž manžel kroužil v tu chvíli centrem Toronta v autě:-)
Cestou..
Z konzulátu jsme se vydali po Yonge Street pěšky na jih. Napodruhé jsem si tu Hall of Fame nemohl nechat ujít:-) Po cestě se objevil největší nepřítel mě-turisty. Hlad. Takže jsme museli (no.. já bych nemusel...) jít hledat něco k jídlu. Vyrazili jsme do PATH. To je komplex podzemních prostor pod všemi domy v centru Toronta. A všechny tyhle prostory jsou souvisle propojené a volně průchozí. Něco jako pasáže v centru Prahy, jen o patro níž (v podzemí) a na mnohem větší ploše. Na Wikipedii se uvádí, že je to největší podzemní prodejní komplex na světě (pěkná mapa je tady).
Pod Eaton Centrem, což je asi nejnavštěvovanější obchodní dům v centru (v roce 2012 tu došlo k poměrně známé přestřelce), jsme našli Urban Eatery. Urban Eatery je prototypem amerického fastfoodového stravování. A my jsme tam přišli zrovna kolem poledne, takže skoro všechna z více než 900 míst byla obsazena. No, já mám stejně k fastfoodům celkem velkou averzi (ať už si musím objednávat v češtině, nebo v angličtině).
Právě tam jsem ale získal na torontské podzemí nový pohled - od té chvíle jsem začal ho začal přirovnávat k RPG hrám. Je tam prakticky všechno. Podzemní kobky, tajemné chodby, velkolepé paláce na povrchu, relativně různorodé prostředí (jednotlivé domy se lehce liší stylem), cenné poklady - a navíc jsme objevili ohromnou skřetí jídelnu.
Urban Eatery jsme jenom prošli... naštěstí jsme ale v jiné části Centra našli takovou pěknou samoobsluhu, kde jsme si něco koupili, takže jsme se mohli vrátit k původnímu plánu a zamířit znovu na jih k Hockey Hall of Fame.
...to be continued
Žádné komentáře:
Okomentovat