Zaměstnávací workshop

Tak už jsem v Kanadě půl roku. A pořád nevím jak dlouho tu ještě budu... Zároveň to taky znamená, že už půl roku nepracuju a lenošení už přestává být zábavné jako dřív. Tak jsem se jednou při cestě z Toronta (o které jsem ještě ani nezvládl napsat blog:-) rozhodl, že zkusím něco nového. Přihlásil jsem se do pracovní agentury. Našel jsem si na Internetu jednu, která se jmenovala WIL Employment Connections a hned jsem tam napsal. Ona to teda není úplně pracovní agentura, žádnou práci tam nezajišťujou. Jejich cílem je poradit a pomoct lidem s hledáním práce a přinejlepším jim pomoct spojit se se zaměstnavatelem.

 Dostal jsem hned přidělenou zaměstnávací poradkyni (employment advisor; sorry, ale mě ty podivný překlady baví;-) a ta si mě pozvala na první schůzku. Tam se ze mě snažila během hodiny vyzvědět, co že bych to jako chtěl dělat a co umím. Ukázalo se, že:

• nejdůležitější je mít krátkodobý a dlouhodobý pracovní cíl (short term and long term goal)
• jsem pomatený a vzhledem k dost specifické pozici, kterou jsem měl doteď a nejistému statutu v Kanadě mi definování pracovních cílů dost nejde ("já jsem počítačák, ale chtěl bych do knihovny nějak nefungovalo")

Každopádně jsem se alespoň seznámil s procesem, který mají pro lidi jako jsem já nachystaný. Nejdřív si musíte najít cíl. Pak se můžete vyškolit v tom co vám nejde (ohledně hledání práce). Nakonec si uděláte marketingový balíček ("marketing package") a s pomocí oddělení prodeje a marketingu (sales & marketing) se zkusíte prodat londonským zaměstnavatelům. Na celý tenhle proces (a spoustu jeho součástí) mají připravené různé diagramy a tabulky... Celý špás financuje vláda provincie Ontario lidem s trvalým pobytem a pár výjimkám s pobytem dočasným - jako jsem třeba já. 

Jo jo, každej den pěšky do centra ... to je super, když máte rádi sníh :-)

Hlavním bodem programu pro lidi jako jsem já, je 2 týdenní workshop pro kvalifikované zahraniční pracovníky. Nejbližší začínal na začátku ledna a já jsem se tam, i přes své potíže s pracovním cílem, vecpal. 

6. ledna ráno jsme se sešli ve WILu ve složení:

•  polská lektorka
•  4 Číňani, Pákistánec, 4 Kolumbijci, Indka, Zambijec, Kuvajťan s manželkou / Kuvajťanka s manželem (vyberte si jak se vám to líbí víc:-), Kubánka, 2 Íránky, Uganďanka a já

alternativně (a asi správněji) by se na to dalo pohlížet jako na skupinu:

• lidskozdrojaře, PRistu, 2 účetních, fyzioterapeuta, 2 prodejců, 7 inženýrů (2 strojaři, telekomunikační, enviromentální, 2 chemičtí, elektro), mikrobiologa, knihovníka, web developera ... a mě

A tak nám to všechno vysvětlovali. Jak máme psát resumé (specifický kanadský formát). co máme napsat do motivačního dopisu (cover letter) a jak to formulovat. Jak jsou důležité reference a k čemu slouží. Co se očekává od zaměstnance v Kanadě. Co se může. Co se nemůže. Jak se připravit na interview (včetně toho jaké otázky čekat a jak na ně odpovídat). Kterak Kanaďani kladou důraz na soft skills. Jak je důležité vytvořit si síť kontaktů. Že je v Kanadě velmi důležité dobrovolnictví. A spoustu dalších věcí (mám na to takové velké a těžké desky plné papírů:-).

Když v druhém týdnu vedla workshop paní z Jižní Afriky, stal jsem se tam jediným Evropanem, heč! Popravdě řečeno ale bylo jedno kdo odkud je. Bavili se všichni se všemi (snad jen Číňanky byly občas trošku stranou) a vůbec tam za ty dva týdny vznikla dobrá skupinka. Ukázalo se, že spousta lidí už měla doma celkem dobrou pracovní pozici, ale i tak berou Kanadu jako možnou novou příležitost a jsou připraveni se o ní poprat, i kdyby měli začínat skoro od nuly. Konečně jsem viděl odliv mozků z druhé strany (takže to byl spíš příliv mozků). Však ono se taky postupem času začínalo ukazovat, že tímhle workshopem prošlo opravdu hodně lidí, kteří do Londonu přišli - od velké části osazenstva samotného WILu, po kolegyni mojí ženy. Dobře jsem si to vygooglil...

Nová perspektiva: výhled z okna WILu.

Vrcholem celého workshopu bylo "falešné interview", kdy jsme měli možnost zkusit si nanečisto pohovor s některým z dobrovolníků, kteří s WILem spolupracují. Celá akce se nahrála na video a ta se potom v menších skupinkách pouštěla a komentovala. Já jsem si povídal s jedním ajťákem. Přišlo mi to celkem v pohodě (v rámci mých možností), přestože jsem zvládl pokazit odpovědi na pár otázek. Nejlegračnější ovšem bylo, když mi pak pákistánský kolega, který mluvil se stejným člověkem říkal, že on nemá takové pěkné, rozepsané hodnocení, jako já - ukázalo se, že má (na rozdíl ode mě) všude všechno označeno jako bezchybné a na konci má jen poznámku: "super rozhovor, moc jsem si to užil". Evidentně mám pořád co zlepšovat:-)

Ještě tomu chybí happyend. Nějakej správně pomatenej a matoucí, aby ke mně pasoval: Přestože na workshopu zdůrazňovali, že musíme být aktivní, že se jinak nic nestane, dostal jsem už během něj jednu nečekanou nabídku. Vůbec s workshopem nesouvisela a byla z ČR.