Městská hromadná doprava, to není žádná otrava

Název tohoto příspěvku jsem si vypůjčil. Z písně. Z písně, kterou skoro nikdo nezná. Objevila se totiž na Internetu ještě v době, kdy nemohla vzbudit pozornost, jíž si zaslouží. A jejího autora nikdo nepovažoval za geeka, protože se tenhle termín ještě nepoužíval. Píseň o městské hromadné dopravě v Táboře si pusťte (chcete-li si zazpívat taky, text je tady).

Já vám k tomu povím něco o městské hromadné dopravě v Londonu v Ontáriu. 

Autobusy

London není zrovna velké město, takže si vystačí jen s autobusy. Většina lidí stejně jezdí autem, že? Autobusy jezdí tak jednou za půl hodiny. Síť linek je celkem hustá, jen před naším oknem jezdí dvě. Kupodivu obvykle hned za sebou.. a pak půl hodiny nic:-) Studiem označování linek a jejich různých druhů a poddruhů jsem strávil jeden moc poučný večer. Autobusy tu potenciálně můžou stát skoro na každém rohu (H: "Tyčky 20 metrů od sebe, to v Evropě není!"), takže se používají zastávky na znamení. Ty se zase nevejdou do jízdních řádů, takže když už se vám povede najít kudy vede jaká linka, máte celkem malou šanci, že byste přesně našli v kolik tam má autobus přijet. Musíte znát ještě předchozí a následující "důležitou" zastávku (tzn. takovou, která je v jízdním řádu) a čas odhadnout. Zastávky jsou pojmenovány podle rohů ulic na kterých se nacházejí takže víte, kde máte hledat zastávku Dundas @ Richmond (ano, na rohu Dundas Street a Richmond Street).  Docela dobrý nástroj na hledání cest jsou (zase) Google Maps (příklad tu). Jenom neznají všechna čísla linek, která se ještě v průběhu cesty občas mění. Ale stejně jsem si nasbíral pár papírových jízdních řádů (ke stažení jsou i na zajímavě vypadajících stránkách London Transit).

Autobus... focený před pár minutami přímo pro tenhle blog! Važte si toho. (foceno z našeho obýváku)

Jízdní řády ale nepomůžou, když autobus zkrátka nejede. Minulý týden jsem se takhle na jedné zastávce seznámil s Bradem, který jel pro zapomenutou peněženku svojí přítelkyně na druhý konec města. Já jsem zase potřeboval koupit batoh v jednom z odlehlejších obchodních center. 20 minut jsem pak šlapal pěšky kolem silnice aniž by mě míjel jediný autobus. Nakonec jsem zůstal čekat na jedné zastávce - každou chvíli to už musí jet, že? Po společného čekání 10 minutách jsme se začali bavit s Bradem - a než přijel autobus probrali jsme kromě zvláštností místních jizdních řádů i Kanadu, Čechy, Evropu, práci, životní styl, jídlo...

A to ještě není zima. Ta prý dodává postávání cestujících na zastávkách na dramatičnosti.

S jízdními řády mívají problémy i místní. U nemocnice je prý dobrým zvykem stát na půl cesty mezi dvěma zastávkami v opačném směru. Z obou totiž může jet autobus do centra. Cestující-sportující musí jen včas odhalit, která linka přijíždí a přesunout se na správnou zastávku. Dlouhé intervaly mezi autobusy ho k tomu dostatečně nabudí. 

Jízdenky

Používá se docela zajímavý systém jízdenek: Malý čtvercový lístek (podle univerzitních stránek se jmenuje "Super Saver Bus Ticket", ale na stránkách dopravce jsem tenhle cool název nenašel), který si můžete koupit v obchodě (automaty tu nejsou:-) odevzdáte při nástupu u řidiče. Pokud budete potřebovat přestoupit, musíte si šoférovi říct (ukázat, naznačit, dlouze se podívat...), aby vám dal přestupní lístek. To je takový... papírek... na němž je napsané uprostřed datum, na levé straně hodiny a na pravé minuty po patnácti (0, 15, 30, 45). Řidič musí s tímhle lístkem udělat podivuhodný manévr (.. možná proto jsou někdy potřeba ty dlouhé pohledy:-), kdy ho utrhne tak, aby kombinace levé (hodiny) a pravé strany (minuty) ukazovala hodinu a půl od doby, kdy nastupujete. V dalším autobuse pak tímhle papírkem zamáváte řidiči před nosem, on má radost, že nemusí nic trhat, poděkuje a pustí vás dovnitř!

SuperSaver Bus Ticket (stojí něco pod 2$) a Transfer z 13. září s koncem platnosti 4:30 pm

Mimochodem, když odevzdáváte lístek řidiči při nastupování a jen občas se berete přestupní lístek tak nemůžete mít co? ... Revizory;-) Na druhou stranu to v některých městech, jako třeba ve francouzské Marseille to s větším provozem dospělo až k tomu, že lístky na exponovanějších zastávkách nekontroluje jen řidič, ale má k tomu ještě třeba tak 4 drsně vypadající pomocníky. Se psem;-)

Když už vás cestování omrzí, dáte řidiči znamení. Tento úkon se neprovádí tlačítkem, ale zatažením za žlutý kablík, který se, kolem oken, vine celým autobusem. Vystupuje se jedinými dveřmi uprostřed autobusu, které se čas od času mezi vystupujícími zavírají. Dveře jdou otevřít zatlačením na žluté pruhy po stranách, takže není úplně nutné vyběhnout z autobusu před oním osudovým okamžikem. Nepřipraveného to ale může zaskočit. Často se stává, že vystupující řidiči hlasitě poděkuje.

Summary

V porovnání s Prahou, nebo i jakýmkoli jiným českým městem, je tu zkrátka veřejná doprava jiná. Intervaly jsou někdy dost dlouhé, lidí nejezdí zase tak moc. Na všechno je dost času, takže to probíhá v celkem poklidné atmosféře. Autobusy mají dokonce i jakýsi přední nosič na kola (před kabinou řidiče), kde mohou znavení cyklisté zdarma přepravovat své stroje. Nastupování s kontrolou jízdenek u řidiče by v Praze udělat nešlo - ve špičce by takový systém zkolaboval. Je otázka jak jsou na tom ve špičkách tady, protože se tu nedávno - máme krátce před volbami - objevil v novinách článek, že cestujících je moc a že bude třeba dávat na hromadnou dopravu víc peněz. Taky už tu na podzim chystají přechod na elektronické jízdné. Uvidíme jak se to bude vyvíjet. Pro nás bezautaře je to celkem důležitá věc:-)

A navíc... městská hromadná doprava, to není žádná otrava...