Westminster Ponds

Před pár týdny už to vypadalo, že v Kanadě nastává zima. Dobře, Alberta je daleko (do Calgary je to z Londonu přes 2600 kilometrů), ale i tady se dalo pozorovat znatelné ochlazení. Teda - já jsem si musel jít koupit teplejší bundu a doma jsme začali lehce topit. Kanaďani se svých kraťasů a žabek zatím nevzdali. Teplo se ale ještě s oficiálním začátkem podzimu vrátilo a my jsme si proto na dnešek naplánovali výlet na kole.

Vyrazili jsme k Westminster Ponds (opět si nepomáhejte znalostmi skutečného anglického Londýna), což je rezervace s několika jezery v jihovýchodní části města. Samozřejmě je to taková klasická Londonská příroda - vypadá to jako totální divočina, ale město jí obklopuje ze všech stran. Přechod mezi městem a přírodou je tu často dost ostrý - stačí přejít silnici. 

Popravdě jsme si potřebovali ještě splnit plán "piknik někde venku", takže jsme nejdřív dojeli na nejbližší "křižovatku s obchoďákem" a tam jsme se dostatečně zásobili. Nad městem zrovna pomalu prolétalo zajímavé letadlo - B-17 Yankee Lady (video, cizí, ale pěkné;-), takže H a D dostaly navíc i malou přednášku o 2. světové válce.

Americké bombardéry nad Kanadou! (lampa je tam proto, aby bylo vidět, jak nízko tahle Lady letěla)

Po pikniku (a další historické přednášce, tentokrát na téma druhé poloviny 19. století a podivné úrovně výuky dějepisu na gymnáziu v Táboře na konci století dvacátého) jsme vyrazili k jezerům. Ukázalo se, že kola musíme nechat před rezervací, takže jsme museli jít pěšky. Mám velmi vyvinutou schopnost popisovat přírodu - můj mozek automaticky v knížkách popisné pasáže přeskakuje, když na něj nedávám pozor - takže raději přihodím pár fotek. 

Přečíst všechny cedule, vyfotit všechny cedule...

Walkers Pond.

Přispějete na chodník => můžete se na něm najít!

Čekání na aligátora. (OK, ti tu asi nejsou.. ale u jiného jezera byla cedule informující o místních ohrožených želvách(!))

Walkers Pond II.

Red & Green, made by Canada.

Kanada - země, kde jako plevel rostou stromy.

Bažina, rejdiště... veverek, stejně jako jakékoli jiné místo u Westminster Ponds.

Spettigues Pond.

Zkrátka strom.

Co se na fotky nedostalo, je obrovské množství komárů, kteří na nás ke konci cesty útočili (na ceduli varují před kojoty, nicméně ti nás nepoštípali; ani jsme žádné neviděli). Ale i tak to bylo fajn a na některých místech až překvapivě spektakulární. Země javorového listu je na to listí fakt dobrá a my jsme si vybrali správný moment.

Hm, asi nejsme první kdo si všiml komárů (dobře, není to úplně nosné téma pro fotku, tak jsem tam přihodil i autoportrét).

Cesta zpátky byla opět vedená mnou, jakožto vedoucím a navigátorem výpravy. Mimochodem zajímalo by mě, co si myslela ta paní sedící před svým domem, kolem které jsme dvakrát projeli, když jsme pokaždé přijeli z jiné ulice (D to ohodnotila tak, že jí naše lehké bloudění nevadilo, protože to čekala... pche, nejsme máčky abysme jezdili jen po hlavních cestách! Navíc se tu stává, že když je cesta v Google Maps, tak to může být cokoli od asfaltky, přes pěšinku v křoví až po ... nic. A to že jsme ve městě na tom naprosto nic nemění).

Nakonec jsme ještě narazili na zajímavé místo, kde se bourá stará nemocnice. Doporučuju srovnat mojí fotku s Google Street View. Takové hromady sutin jako tam, jsem ještě nikdy neviděl. 

Southern Street Hospital... bejvávalo.

Dohromady to byl výlet tak na 25 km na kole + 3 km procházka. Příjemně strávené odpoledne.