Westminster Ponds

Před pár týdny už to vypadalo, že v Kanadě nastává zima. Dobře, Alberta je daleko (do Calgary je to z Londonu přes 2600 kilometrů), ale i tady se dalo pozorovat znatelné ochlazení. Teda - já jsem si musel jít koupit teplejší bundu a doma jsme začali lehce topit. Kanaďani se svých kraťasů a žabek zatím nevzdali. Teplo se ale ještě s oficiálním začátkem podzimu vrátilo a my jsme si proto na dnešek naplánovali výlet na kole.

Vyrazili jsme k Westminster Ponds (opět si nepomáhejte znalostmi skutečného anglického Londýna), což je rezervace s několika jezery v jihovýchodní části města. Samozřejmě je to taková klasická Londonská příroda - vypadá to jako totální divočina, ale město jí obklopuje ze všech stran. Přechod mezi městem a přírodou je tu často dost ostrý - stačí přejít silnici. 

Popravdě jsme si potřebovali ještě splnit plán "piknik někde venku", takže jsme nejdřív dojeli na nejbližší "křižovatku s obchoďákem" a tam jsme se dostatečně zásobili. Nad městem zrovna pomalu prolétalo zajímavé letadlo - B-17 Yankee Lady (video, cizí, ale pěkné;-), takže H a D dostaly navíc i malou přednášku o 2. světové válce.

Americké bombardéry nad Kanadou! (lampa je tam proto, aby bylo vidět, jak nízko tahle Lady letěla)

Po pikniku (a další historické přednášce, tentokrát na téma druhé poloviny 19. století a podivné úrovně výuky dějepisu na gymnáziu v Táboře na konci století dvacátého) jsme vyrazili k jezerům. Ukázalo se, že kola musíme nechat před rezervací, takže jsme museli jít pěšky. Mám velmi vyvinutou schopnost popisovat přírodu - můj mozek automaticky v knížkách popisné pasáže přeskakuje, když na něj nedávám pozor - takže raději přihodím pár fotek. 

Přečíst všechny cedule, vyfotit všechny cedule...

Walkers Pond.

Přispějete na chodník => můžete se na něm najít!

Čekání na aligátora. (OK, ti tu asi nejsou.. ale u jiného jezera byla cedule informující o místních ohrožených želvách(!))

Walkers Pond II.

Red & Green, made by Canada.

Kanada - země, kde jako plevel rostou stromy.

Bažina, rejdiště... veverek, stejně jako jakékoli jiné místo u Westminster Ponds.

Spettigues Pond.

Zkrátka strom.

Co se na fotky nedostalo, je obrovské množství komárů, kteří na nás ke konci cesty útočili (na ceduli varují před kojoty, nicméně ti nás nepoštípali; ani jsme žádné neviděli). Ale i tak to bylo fajn a na některých místech až překvapivě spektakulární. Země javorového listu je na to listí fakt dobrá a my jsme si vybrali správný moment.

Hm, asi nejsme první kdo si všiml komárů (dobře, není to úplně nosné téma pro fotku, tak jsem tam přihodil i autoportrét).

Cesta zpátky byla opět vedená mnou, jakožto vedoucím a navigátorem výpravy. Mimochodem zajímalo by mě, co si myslela ta paní sedící před svým domem, kolem které jsme dvakrát projeli, když jsme pokaždé přijeli z jiné ulice (D to ohodnotila tak, že jí naše lehké bloudění nevadilo, protože to čekala... pche, nejsme máčky abysme jezdili jen po hlavních cestách! Navíc se tu stává, že když je cesta v Google Maps, tak to může být cokoli od asfaltky, přes pěšinku v křoví až po ... nic. A to že jsme ve městě na tom naprosto nic nemění).

Nakonec jsme ještě narazili na zajímavé místo, kde se bourá stará nemocnice. Doporučuju srovnat mojí fotku s Google Street View. Takové hromady sutin jako tam, jsem ještě nikdy neviděl. 

Southern Street Hospital... bejvávalo.

Dohromady to byl výlet tak na 25 km na kole + 3 km procházka. Příjemně strávené odpoledne.

Nése-em vám nó-vi-i-iny

Zatím jsem se neodstěhoval do Kanady tak dokonale, abych úplně opustil středoevropské časové pásmo. Dlouhé roky jsem pozdě chodil spát a pozdě vstával a až tady jsem se to odnaučil. Použil jsem na sebe totiž lstivý trik! Po příletu jsem začal chodit spát ještě později než dřív. Jen jsem se neposunul o celý rozdíl 6 hodin, ale jen o 3-4. Takže chodím spát kolem desáté a vstávám o půl sedmé. (Pro počtáře - ano, spím taký déle;-)

O ontárijské půl sedmé už je v Čechách chvilku po obědě a den v plném proudu. První věc co ráno provedu je, že si na svém chytrofonu pustím zprávy. To mě většinou dost probere. Čas od času mě to i rozčílí. Dost často. Mám co jsem chtěl, že?

Moje ranní probouzení do nového dne zajišťují obvykle iDNES/lidovky a Echo24. Na uklidněnou si pak většinou prohlédnu i "dospělé" zprávy na BBC, případně místní London Free Press.

 Dnešní ráno bylo z hlediska zpravodajství (pro moji duševní pohodu;-) dost kruté . iDNES opět potvrdil, že se propadá do bulváru neuvěřitelným způsobem - doprovázet informace o dopravní nehodě fotkami obětí (i když nikdo nezemřel, zranění jsou tam asi poměrně vážná) na hlavní stránce by bylo v civilizovaném tisku považováno přinejlepším za hodně necitlivé. Jak vůči obětem, tak vůči rodinám a známým. Ale na to na iDNESu sere pes, hlavně že jsou dobré doprovodné fotky. O reklamách na teroristické vraždy a studenta zabitého tygrem (videa included, pozor drastické záběry!) ani nemluvě.

Samozřejmě se mě všichni ptají proč sleduju něco jako iDNES - jednoduchý důvod je ten, že potřebuju nějaké zprávy z Čech a ty na BBC nedostanu. na iDNES se dá celkem dobře dozvědět co se děje. Kvalita je většinou celkem slabá a navíc mají čas od času bulvární excesy. Součástí iDNES je taky podle mě nejlepší "zpravodajský" server na českém internetu - Technet.

Nedávno přibylo na český internetový trh Echo24. Doufal jsem v něco jako alternativní Českou pozici, která se gravitací impéria Agrofertu srazila s Lidovkami a iDNESem a tudíž pro mě ztratila na zajímavosti. Echo24 mě bohužel umí vytáčet snad ještě hůř než iDNES. Na oko se tváří sofistikovaněji, jenže zahraniční články často překládá tendenčně do bulvárštiny (nedávno odstranila BBC část bojové scény s useknutou hlavou z Doctora Who - což Echo24 zpracovalo titulkem "BBC odstranila ze seriálu scénu popravy po vzoru islamistů")  a vlastní komentáře bývají.. praštěné.

Dnešní perla z Echo24 se jmenovala "Kvůli sociálním dávkám jsme zadluženější a hloupější" a přesto, že se tváří sofistikovaně, je to celkem blábol. Autor si vzal několik studií, slepil je dohromady, přidal nějaké vlastní perly - a vyšla mu analýza obsahující věci jako:

 "Ve 21. století se přitom bezdětnost inteligentních žen projevuje stále negativněji. Protože ženy ovlivňují úroveň inteligence budoucích generací více než muži (synové dědí inteligenci pouze po matce, zatímco dcery jak po matce, tak po otci), bezdětnost těch inteligentních žen redukuje pomyslnou „inteligenci genofondu“ vyspělého světa."

"Inteligenční genofond vyspělého světa" mě definitivně probudil a šel jsem si umýt radši zuby. Na BBC dneska nedošlo.




Poznámka pod čarou - kdysi jsem přestal sledovat zprávy na Nově, které sledovali (a stále sledují) moji rodiče. Připadaly mi přehnaně depresivní a strašidelné. Na Internetu se takovýhle způsob "zpravodajství" moc neprovozoval, takže jsem se přesunul tam. Vypadá to, že už mě to zase dohání. Mimochodem - London Free Press má zprávy celkem slušné. Vůbec celá Kanada se snaží být pozitivnější (ne, že by tu všechno bylo automaticky tak skvělé - ale když tu nedávno zabilo auto cyklistku, tak se psalo hlavně o tom kdo to byl a ne o tom, jakej hajzl je ten řidič náklaďáku.) . A z toho co zatím vidím, je tu průměrná místní novinařina na lepší úrovni než národní česká. Kdyby někdo neměl v Čechách blbou náladu, tak si jí může díky přejícím médiím pořídit. Ale nebojte, přijete Blanický rytíř, co nikdy nepotřeboval vědět víc, než že 1+1=2... a bude líp.

Městská hromadná doprava, to není žádná otrava

Název tohoto příspěvku jsem si vypůjčil. Z písně. Z písně, kterou skoro nikdo nezná. Objevila se totiž na Internetu ještě v době, kdy nemohla vzbudit pozornost, jíž si zaslouží. A jejího autora nikdo nepovažoval za geeka, protože se tenhle termín ještě nepoužíval. Píseň o městské hromadné dopravě v Táboře si pusťte (chcete-li si zazpívat taky, text je tady).

Já vám k tomu povím něco o městské hromadné dopravě v Londonu v Ontáriu. 

Autobusy

London není zrovna velké město, takže si vystačí jen s autobusy. Většina lidí stejně jezdí autem, že? Autobusy jezdí tak jednou za půl hodiny. Síť linek je celkem hustá, jen před naším oknem jezdí dvě. Kupodivu obvykle hned za sebou.. a pak půl hodiny nic:-) Studiem označování linek a jejich různých druhů a poddruhů jsem strávil jeden moc poučný večer. Autobusy tu potenciálně můžou stát skoro na každém rohu (H: "Tyčky 20 metrů od sebe, to v Evropě není!"), takže se používají zastávky na znamení. Ty se zase nevejdou do jízdních řádů, takže když už se vám povede najít kudy vede jaká linka, máte celkem malou šanci, že byste přesně našli v kolik tam má autobus přijet. Musíte znát ještě předchozí a následující "důležitou" zastávku (tzn. takovou, která je v jízdním řádu) a čas odhadnout. Zastávky jsou pojmenovány podle rohů ulic na kterých se nacházejí takže víte, kde máte hledat zastávku Dundas @ Richmond (ano, na rohu Dundas Street a Richmond Street).  Docela dobrý nástroj na hledání cest jsou (zase) Google Maps (příklad tu). Jenom neznají všechna čísla linek, která se ještě v průběhu cesty občas mění. Ale stejně jsem si nasbíral pár papírových jízdních řádů (ke stažení jsou i na zajímavě vypadajících stránkách London Transit).

Autobus... focený před pár minutami přímo pro tenhle blog! Važte si toho. (foceno z našeho obýváku)

Jízdní řády ale nepomůžou, když autobus zkrátka nejede. Minulý týden jsem se takhle na jedné zastávce seznámil s Bradem, který jel pro zapomenutou peněženku svojí přítelkyně na druhý konec města. Já jsem zase potřeboval koupit batoh v jednom z odlehlejších obchodních center. 20 minut jsem pak šlapal pěšky kolem silnice aniž by mě míjel jediný autobus. Nakonec jsem zůstal čekat na jedné zastávce - každou chvíli to už musí jet, že? Po společného čekání 10 minutách jsme se začali bavit s Bradem - a než přijel autobus probrali jsme kromě zvláštností místních jizdních řádů i Kanadu, Čechy, Evropu, práci, životní styl, jídlo...

A to ještě není zima. Ta prý dodává postávání cestujících na zastávkách na dramatičnosti.

S jízdními řády mívají problémy i místní. U nemocnice je prý dobrým zvykem stát na půl cesty mezi dvěma zastávkami v opačném směru. Z obou totiž může jet autobus do centra. Cestující-sportující musí jen včas odhalit, která linka přijíždí a přesunout se na správnou zastávku. Dlouhé intervaly mezi autobusy ho k tomu dostatečně nabudí. 

Jízdenky

Používá se docela zajímavý systém jízdenek: Malý čtvercový lístek (podle univerzitních stránek se jmenuje "Super Saver Bus Ticket", ale na stránkách dopravce jsem tenhle cool název nenašel), který si můžete koupit v obchodě (automaty tu nejsou:-) odevzdáte při nástupu u řidiče. Pokud budete potřebovat přestoupit, musíte si šoférovi říct (ukázat, naznačit, dlouze se podívat...), aby vám dal přestupní lístek. To je takový... papírek... na němž je napsané uprostřed datum, na levé straně hodiny a na pravé minuty po patnácti (0, 15, 30, 45). Řidič musí s tímhle lístkem udělat podivuhodný manévr (.. možná proto jsou někdy potřeba ty dlouhé pohledy:-), kdy ho utrhne tak, aby kombinace levé (hodiny) a pravé strany (minuty) ukazovala hodinu a půl od doby, kdy nastupujete. V dalším autobuse pak tímhle papírkem zamáváte řidiči před nosem, on má radost, že nemusí nic trhat, poděkuje a pustí vás dovnitř!

SuperSaver Bus Ticket (stojí něco pod 2$) a Transfer z 13. září s koncem platnosti 4:30 pm

Mimochodem, když odevzdáváte lístek řidiči při nastupování a jen občas se berete přestupní lístek tak nemůžete mít co? ... Revizory;-) Na druhou stranu to v některých městech, jako třeba ve francouzské Marseille to s větším provozem dospělo až k tomu, že lístky na exponovanějších zastávkách nekontroluje jen řidič, ale má k tomu ještě třeba tak 4 drsně vypadající pomocníky. Se psem;-)

Když už vás cestování omrzí, dáte řidiči znamení. Tento úkon se neprovádí tlačítkem, ale zatažením za žlutý kablík, který se, kolem oken, vine celým autobusem. Vystupuje se jedinými dveřmi uprostřed autobusu, které se čas od času mezi vystupujícími zavírají. Dveře jdou otevřít zatlačením na žluté pruhy po stranách, takže není úplně nutné vyběhnout z autobusu před oním osudovým okamžikem. Nepřipraveného to ale může zaskočit. Často se stává, že vystupující řidiči hlasitě poděkuje.

Summary

V porovnání s Prahou, nebo i jakýmkoli jiným českým městem, je tu zkrátka veřejná doprava jiná. Intervaly jsou někdy dost dlouhé, lidí nejezdí zase tak moc. Na všechno je dost času, takže to probíhá v celkem poklidné atmosféře. Autobusy mají dokonce i jakýsi přední nosič na kola (před kabinou řidiče), kde mohou znavení cyklisté zdarma přepravovat své stroje. Nastupování s kontrolou jízdenek u řidiče by v Praze udělat nešlo - ve špičce by takový systém zkolaboval. Je otázka jak jsou na tom ve špičkách tady, protože se tu nedávno - máme krátce před volbami - objevil v novinách článek, že cestujících je moc a že bude třeba dávat na hromadnou dopravu víc peněz. Taky už tu na podzim chystají přechod na elektronické jízdné. Uvidíme jak se to bude vyvíjet. Pro nás bezautaře je to celkem důležitá věc:-)

A navíc... městská hromadná doprava, to není žádná otrava... 

Angličtina a Doktor. Doktor KDO?

Dneska šla D poprvé do kanadské školy, jejíž název trošku romantickým překládáme jako "Orlí výšiny".  Na první dojmy si budu muset ještě počkat (zatím se nevrátila;-), takže se vlastně můžu v tomhle příspěvku věnovat něčemu úplně jinému. *)

Angličtina.. ANGLIČTINA

Když jsme se zhruba před rokem dozvěděli, že nás zřejmě čeká stěhování do Kanady, vyvstal zřejmý problém - oni tam nemluví česky! D ve škole válčila s rozlišováním "has" a "have"... k "his" a "her" se propracovává průběžně ještě teď. Myšlenku, že by nastoupila do školy s plynulou angličtinou jsme tedy brzo opustili. 

Zaměřili jsme se (tzn. já a D, poté co H odjela) alespoň na zmenšení bariéry, která by se dala shrnout do: "Nesnáším angličtinu a vůbec jí neumím a nebudu nikomu rozumět a bude to hrozný."

Nasadil jsem své zkušenosti s němčinou, kterou jsem ve škole taky dost nesnášel (der, des, dem, den pffff....)  a nikdy jsem se moc nenaučil -- abych pak přišel domů a pustil si SAT1, což byla jediná televize, kde dávali nové Star Treky, Hvězdné války a Indiana Jonese a další seriály a filmy o kterých se Nově zdálo a České televizi ani to ne. Ze školy jsem si odnášel trojky a čtyřky ... a ze SAT1 znalost jinak nedostupných seriálů a alespoň zárodek pozitivního vztahu k němčině.

Pojďme koukat na telku

U D jsme zkusili od začátku roku podobný postup. Televizní stanici v angličtině jsme doma neměli. Levnější balíčky u UPC obsahovaly jen hromadu nezajímavých, většinou českých, kanálů, takže jsme si doma už pár let vystačili s normální anténou. Na rozdíl od dob mého mládí ale máme možnost využít geniálního vynálezu zvaného Internet, což rozšířilo naše možnosti. Nakonec jsem vybral kultovní anglický seriál Doctor Who - zároveň vysílaný toho času na ČT v nedůstojném čase a místě, pod podivným názvem "Pán času".

Doctor Who má několik výhod:

• bavil mě a zároveň D:
• je to víceméně sci-fi, hodně pohádka, často ovšem dost temná 
• pořád se mění - v jednu chvíli je to skoro čistá komedie, za chvíli drama; většinou někdo umře.. občas dokonce někdo neumře 
• je anglický - Angličani umí mluvit anglicky, Angličtí herci jsou... skvělí
• je kultovní - loni oslavil 50 let od odvysílání prvního dílu, restartovaný Doctor Who se vysílá od roku 2005; v ČT to dotáhl až na ČT2, kam ho nasadili proti hlavním zprávám!

Od zimy jsme svižným tempem prošli kolem  70 dílů. Ze začátku jsem hlavně chtěl, aby si D zvykla na to, že slyší angličtinu - proto ani nevadily české titulky. Přijde mi trošku zvláštní něco takového zdůrazňovat, ale dabing je v současnosti už tak častý - a českých televizních stanic je tolik - že se děti nemusí s původním zněním vůbec potkat. Najdou si něco dabovaného, co je zajímá. Obsahu je na YouTube dost. Kdo by četl titulky...

Doctor Who ale nakonec, i s titulky, uspěl. "To je hrozný! Prosím, přepni to zpátky na angličtinu, tohle zní strašně divně!" když jsme měli jeden díl omylem s duální audiostopou a zapnul se nám český dabing. D se dokonce chytla i na čistě anglickou - a naprosto nepřeložitelnou - hlášku "Wibbly Wobbly Timey Wimey". Ta to jinak dotáhla až na trička;-) {Provedl jsem pátrání, a ač jsem ten díl česky neviděl, myslím, že "šmrdli mrdli mišmaš času" použité v překladu na tričkách nebude.}

2 řady seriálu nám zůstaly do Kanady. Tady už končila legrace, v Kanadě nikdo nemluví česky! A D pořád nemluví anglicky! ... jen už začíná chytat slova a častěji používaná slovní spojení.

The Doctor v Kanadě

Jak už jsem psal, Doctor Who je kultovní seriál. Je celkem pozitivní, když přijedete do nové země a víte, že máte s místními lidmi něco společného. A co teprve, když se během posledního půl roku seznamujete s angličtinou prostřednictvím seriálu, který u vás doma skoro nikdo nezná, ale na novém místě evidentně ano. I když "Doctor Who" tričko si musíte jet koupit do obchodu "A Taste of Britain".

Obchod britským zbožím. Dveře jsou stylizovány do modré policejní budky. Což je náhodou vzhled Doktorovy kosmické lodi.

D jsme trošku zkomplikovali sledování seriálu. Dostala (danajský;-) dar - Encyklopedii postav z Doctora Who a zároveň podmínku - jeden díl za přeložení jedné postavy do češtiny. Propřekládala se celým zbytkem seriálu tak akorát, abychom plynule přešli k premiérově vysílané řadě. 

12th Doctor

Doctor Who má jeden zvláštní rys. Mění představitele hlavní role - Doktora. Celkově jich bylo už ... ehm .. rozhodně přes 13. V současnosti nastupuje do hlavní role, po půl roce natáčení, nový herec - Peter Capaldi (jako 12. Doktor). Nejznámější postavou Capaldiho je (byl? :-) Malcolm Tucker z The Thick of It - jedna z nejsprostějších postav v televizních seriálech vůbec (a to je "The Thick of It" politická satira, lehce podobná "Jistě, pane ministře").  Capaldi se mimichodem o obsazení do role Doktora dozvěděl během natáčení Tří mušketýrů v Praze ... a má Oskara za režii krátkého filmu podle Kafkovy Proměny.

Do kina na seriál? Proč by ne? :-)

Nová série měla premiéru 23.8. a předcházela jí třeba cesta herců kolem světa v rámci propagační kampaně. BBC se o Doktora a jeho popularitu dost stará. A protože je nová řada tak krásně naplánovaná, mohli jsme završit naše sledování Doctora Who návštěvou premiéry nové řady v kině v Londonu. D byla nadšená i bez titulků (ne že by všemu rozuměla.. ale to já taky ne :-). Jazykový plán splněn, škola může začít.  

Doktorovi fanoušci kino zaplnili do posledního místa.. nechyběly ani dost zvláštní rekvizity.

"Nenápadná cedule v Londonu" .. nebo taky "Bonus pro fanoušky Doktora, kteří se dostali až na konec 4 série" ;-)

*) No jo, píšu pomalu, už se vrátila... škola zdá se býti v pohodě. :o)

Tech: Mapy v mobilu

Google Maps

Jako na každém novém místě, i v Londonu jsem se potřeboval zorientovat. Nejlepším pomocníkem mi v tom byl můj nový chytrofon - a Google Maps. Samozřejmě, jsem osoba šetřivá a odmítám si stahovat kvanta dat přes mobilní připojení. Naštěstí ale umí Google Maps uložit mapu v offline režimu. To byste měli rádi všichni, ne? :-) Pokud teda stačí, že budete vědět kde jste, pokud máte GPS. Vyhledávání a trasy offline mapy neumí.

Stažení offline map

Pokud třeba pojedete do Tábora, proveďte následující:

1) Připojte se k Internetu, otevřete aplikaci Google Maps, vyhledejte "Tábor".

2) Klikněte na název místa (Tábor) - otevře se nabídka obsahující "Uložit mapu k použití offline".

3) Upravte si oblast, která se má uložit (když to s velikostí přeženete, mapa uložit nepůjde) a mapu si uložte.

4) That's it! Máte uloženou mapu Tábora! Jeďte do Tábora, pusťte si Google Maps a nechte vypnutá data :-)

Správa a mazání map

Vrátili jste se z Tábora a chcete mapu smazat? No problemo!

1) Otevřete si menu schované za 3 čárkami vlevo dole.

2) Ťukněte na "Vaše místa".

 3) Zajeďte dolů - uvidíte svoje uložené mapy.

 4) Zobrazit vše a spravovat - můžete smazat "Tábor" - menu se zobrazí když u mapy Tábor kliknete na tři tečky nad sebou... mimochodem volba "Uložit novou mapu offline" v tomto menu umí uložit místo, ne které se právě v Google Maps díváte.

TripAdvisor City Guides

Na předchozím obrázku je vidět, že jsem si takhle stáhl i mapu Toronta. Přiznávám, že jsem jí vůbec nepoužil, protože jsem našel něco pro daný účel užitečnějšího. TripAdvisor dává k dispozici mobilní aplikace určené pro konkrétní města. A ty aplikace stojí za to (pokud jedete do jednoho z těchto velkých měst). Aplikace obsahuje nejen mapu, ale i zajímavá místa a hodnocení. A hlavně - všechno se stáhne předem a aplikace funguje velmi dobře offline.

 Když jsme byli v Torontu, dalo se díky tomu ještě v autobusu (a pak i ve městě) zkoumat kam máme a kam nemáme jít. Pro velkoměstského turistu byla aplikace od TripAdvisoru lepší než mapy Googlu. Na druhou stranu tam z České republiky najdete jenom Prahu.. a bude to na vás nejspíš mluvit anglicky.

Mini: Hokejisti

Tohle začalo kdysi dávno. V blíže nespecifikované době v polovině devadesátých let (jupí, můžu už psát skoro jako historik:-), se do Tábora dostaly kartičky z NHL. Byla z toho nová sběratelská vášeň, která u mě navázala na známky a céčka. A zanechala na mně stopy, jak je vidět z  tohohle příspěvku.

Ne, že bych si z té doby nějak moc pamatoval... Vím jen, že jsme museli karty kupovat v sázkové kanceláři. Že první balíček jsem se rozhodl rozbalovat rychlostí 1 kartička / 1 den. Že první karta, kterou jsem vytáhl byl Peter Ahola. Že v tom prvním balíčku byl taky Wayne Gretzky. A že jsme za nějaký čas byli schopní nasbírat celou sérii. V televizi tenkrát NHL nebyla (až na výjimky nočních finále), týmy byly neznámé, hráče jsme rozlišovali podle počtu bodů na zápas (má "nadprůměr", nemá "nadprůměr"). Chodil jsem tenkrát na hokejovku, takže o lidi se společným zájmem nebyla nouze.

Postupem času jsme si vybrali oblíbené týmy. Mě se líbil černo-červeno-žlutý Vancouver. Neměl jsem ani tušení, kde to je. Když jsem o necelých dvacet let později, v roce 2012, seděl v hale Vancouveru Canucks na zápase Vancouver - Colorado, bylo to splnění snu, který jsem nikdy ani neměl :-) Ale bylo to super.

Zpátky do každodenní reality - v Londonu mají samozřejmě hokejové (a další) karty v každém pořádném obchoďáku. Kartičky jsem sice přestal kupovat už dávno, ale nezapomněl jsem. Když tu vidím kompletní série (=všechny karty z jednoho roku) prodávané v jedné krabici, připadá mi to skoro jako svatokrádež. Kolik my jsme tenkrát, za mejch mladejch roků, měli práce s tím takovou sérii zkompletovat! Dneska už si ta mládež ničeho neváží! (No dobře, náhodné balíčky se tu samozřejmě prodávají pořád taky.)

Každopádně - když jsem v obchodě Dollarama (=vše za dolar.. víceméně) našel krabičku s kartičkami za 2 dolary, po pár dnech jsem neodolal. Ukázalo se, že obsahem jsou 4 celkem dost staré balíčky. Náhodou šlo ale většinou o karty, které byly k dostání i u nás hned ve druhé vlně (ano, starší přišly po novějších:-). Před 20 lety.

Užil jsem si spoustu zábavy (no dobře, tohle je relativní:-) s postupným rozbalováním. Dokonce jsem zkoušel i přesvědčit D a H, aby se celé akce zúčastnily. Přece jen - rozbalovat náhodně namíchaný balíček postupně vyžaduje určitou trpělivost.

Karty mi ale už došly, budu se muset vydat na další nákup:-)

Hašek, Klíma, nos Jaromíra Jágra na kartě Marca Recchiho z roku 1991...

Jarri Kurri, Theo Fleury (1990).. a slovenští "mlaďoši" Ľubomír Višňovský a Zdeno Chára (2007)

Přírodička

Žijeme v lesním městě. Teda vlastně v Lesním městě. London nosí tuhle přezdívku celkem oprávněně (pracuje na ní už přes 150 let). Je překvapivě jednoduché se dostat ze zcela zcivilizovaných končin s poctivě posekaným trávníkem do lesa, který vypadá, že ho naposledy navštívili irokézští stopaři. Někdy k tomu stačí pár kroků. Obzvláště slovem "park" Kanaďani někdy popisují i místa, připomínající netknutý prales.

Divočina? Popravdě řečeno, je to Helen Mott Shaw Park tady.

Jakožto ve správném Lesním městě, nežijí v Londonu jen lidé, ale i zvířata. "Divoká". Různá. Mnohá.

Chimpunk Chipmunk

Nejfotogeničtější potvůrkou je chipmunk (čipmank). V Čechách je bezpochyby nejslavnější z těchhle veverek Chip... a samozřejmě jeho parťák Dale. V Londonu pobíhá po městě, na zahradách, na loukách, na hřbitovech a vůbec všude možně neuvěřitelné množství jeho příbuzných. Vypadají roztomile, jsou zvědaví a moc se nebojí - konečně chápu, jak dostali od Disneyho tu roli.

Když jsme přijeli, bydleli jsme chvíli v domě se zahradou. Přesněji - bydleli jsme v "suterénním" bytě v domě se zahradou. Chipmunkové nám dělali většinu času společnost. Jeden dokonce zavítal i dovnitř otevřeným francouzským oknem a chvíli skákal D po posteli. (Zemní veverka je) Drzejší než (nezemní) veverka! Poté, co jsme se přestěhovali (do klasického amerického domku... ale bez zahrady), už chipmunky tak často nevídáme.

Chipmunk sedí pod lavičkou.

Chipmank kouká z trubky.

Chipmunk skáče D po posteli :-)

Racoon

Zato si prý máme hlídat odpadky. Po městě se totiž pohybují i racooni - mývalové (btw. kdo z vás ví, jak se řekne mýval slovensky)?. A prohledávání odpadků je jejich oblíbená činnost. Proto máme odpadkové koše v bedně. A na bedně máme položené těžké dlaždice. A bednu máme poškrábanou nějakými drápky.

Mývala jsme viděli asi jenom jednou. Procházel se takhle k večeru v řece. Vlastně jsme ještě jednoho "potkali" včera - ale ten ležel přejetý na silnici, což dokazuje, že to tu pro místní zvířenu není zase až tak pohádkové.

Nudíte se?

Groundhog

Málokteré zvířatko ale vypadá tak spokojeně, jako správný univerzitní groundhog - svišť. Když jsem skupinu těchhle mohutných chlupatých koulí viděl v kampusu poprvé, nechtěl jsem úplně věřit svým očím. Teď už ale chápu, že tam zkrátka někde bydlí. Sviští rodinka je každopádně dobrá dekorace trávníku.

Čestný člen univerzitního sboru.

Goose

H říkala, že před pár dny viděla, jak hejno divokých hus kompletně zastavilo u univerzity dopravu na čtyřproudé Western Road, když se rozhodlo přejít na druhou stranu. Místní řidiče to prý nějak nerozčilovalo. Zkrátka počkali.

U řeky/řek žijí společně s husami taky kachny. Na těch ale není nic zas tak zvláštního, ty máme doma taky, no néé?

Kach... husy... bernešky (?)

Hare

Dalším zvířetem, které by člověk potkal v Čechách spíše než na ulici na jídelním lístku jsou zajíci. V Kanadě jim zřejmě žádná vážná hrozba ze strany místních jedlíků nehrozí - za pojmem "fast food" vidí evidentně něco jiného. Místní zajíci jsou velmi krotcí - a na to, že neumí lézt na stromy i odvážní. Po ránu nám tu často jeden běhá pod okny kolem silnice.

Zajíc - stoik.

Veverky

Možná, že zajíci nelezou na stromy kvůli tomu, že už je obsadily veverky. Dobrá, první částí předchozí věty si nejsem úplně jistý, ale druhou už celkem jo. Veverek je tu opravdu obrovské množství a přesto, že jsem je zařadil až na konec, tvoří základ místní fauny. Však je taky Lesní město už z definice plné stromů, že? :-)

Veverka hřbitovní.

Veverka obchoďáková.

A zpátky do lesa

Úplně na začátku našeho pobytu jsme při cestě do parku/lesa/pralesa potkali ještě jedno zajímavé zvířátko - užovku. Samozřejmě v severoamerické kamufláži (bohužel jsem ji sám nevyfotil), což trošku komplikovalo prvotní identifikaci. Skautky H a D nebyly ze setkání úplně nadšeny... dopadlo to ale asi jako obvykle. Chvíli jsme se koukali na hada (ha, barevný had!), had koukal na nás (ha, Češi!) a pak jsme se vydali do svých domovů. Teda když se had konečně odplazil z té poctivé lesní pěšinky, po které jsme šli. Z obou stran byla obklopená zahradami domů s posekaným trávníčkem a bazény odkud se ozývalo spokojené čvachtání. Lesní město, no.

Bonus: Srna vyfocená přes Skype zevnitř domu.